GrandResidence

Na závěr

2009-11-24T15:55:00.003+01:00

Jak jsem posledně zmínil, podávám ještě pár slov na závěr. Na stránkách GrandResidence byl odkaz na tento blog před několika dny v tichosti odstraněn. Nedivím se tomu. Já jsem však psal blog kvůli popsání života tak, jak se mi zde jevil, ne v zájmu někoho jiného. Tak je tomu i nyní.

Když jsem se cca před rokem seznámil s nabídkou GrandResidence, byl jsem nadšen. Konečně nová perspektiva pro lidi těsně před důchodem nebo po jeho začátku. Přijdete zavčas, nikdo vás neodloží do pochmurného zařízení v době, kdy sami už nebudete schopni se starat o svůj život. Čeká vás aktivní život v elegantním, nadstandardním, residenčním zařízení. Budete bydlet v krásném bytě, v bezpečném prostředí se službou na recepci 24 hodin, s krásným parkem, wellness a fitness zařízením, lékaři, lékárna, restaurace se nacházejí také v objektu... tak bych mohl pokračovat ve výčtu předností pohádky, kterou mi nabídly zveřejněné informace. Vše jsem si spočítal, dostal jsem smlouvu, kde bylo jasně napsáno, co si nájmem platím a o kolik se může ročně nájem zvyšovat. Usměvavé manažerky i další personál, krásné, čisté prostředí, nic podezřelého. Zprvu jsme objevovali příjemnosti bydlení, se stoprocentní tolerancí jsme měli pochopení pro nedostatky... Postupně jsme však střízlivěli. Nejprve docházelo k propouštění zaměstnanců. Divné. Nikdo neřekl proč. O různých detailech tohoto života se lze dočíst v tomto blogu.

První trhlinu obdržel vztah k zařízení v polovině roku, kdy jsme několikrát připomínali potřebu vyprat záclony a závěsy. Dostávalo se nám vyhýbavých odpovědí, odkazů na potřebu vyššího schválení atd. Vleklo se to, než jsme se konečně domohli. A bylo to poprvé a také naposledy. Nemohl jsem tenkrát pochopit, proč je tolik okolků kolem položky, na kterou máme podle smlouvy nárok. Pochopil jsem až později. Noví nájemníci dostávali pozměněné smlouvy, v nich už položka nebyla začleněna. Nikdo o tom neinformoval, vše se dělo pokoutně. Na internetové stránce také zůstávalo vše nezměněno. Potřebuje to komentář?

Mně bylo hned jasné, že pořízení závěsů a jejich údržba je nekonečně drahá záležitost. Kdopak moudrý to vymyslel? Na můj dotaz, proč nezvolili raději žaluzie, mi bylo sděleno, že starší lidé by manipulaci se žaluziemi nezvládli, tahali by za šňůrky, až by je potrhali. Neuvěřitelné! I kdyby někdo něco pokazil, oprava by byla ničím proti nákladům na praní závěsů.

Rozhodující změna nastala počátkem podzimu při předložení vyúčtování bydlení. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem spatřil částku doplatku. Ohradil jsem se písemně, žádal jsem vysvětlení a řádné vyúčtování. Namítal jsem nejen nehoráznou a nedoloženou výšku doplatku, ale opět především to, že jsou zaúčtovány položky, které patří do základního nájmu. Odpověď žádná. Po nějaké době byla svolána schůzka klientů v klubovně. Uvedena byla slovy, že je všude krize (!), nato několikrát zaznělo tvrzení, že ceník (s oněmi položkami) není součástí smlouvy... Opravdu zlatá slova, hned mi bylo více jasno. Žádná diskuse se k tomu nekonala, vyslechli jsme jen dojímavé, obsahově neurčité proslovy. Přizvaný ekonom také argumentačně "úžasně" a s úsměvem na rtech vysvětlil těm, kdo se ohrazovali proti doplatkům za topení, protože se nastěhovali až po topné sezoně, že je to vlastně správné. Bylo až dojemné, jak zprvu protestující klienti potom zmateně koukali. Sdělili nám dále, že dostaneme opravené faktury. Ti dobří staří lidé jim ještě na závěr zatleskali.

To vše přináší změnu původní smlouvy (nové smlouvy jsou jistě už patřičně ošetřené) zejména ve věci vytápění společných prostorů. Přináší to v mém případě značné zvýšení nájmu – ve smlouvě mám však napsáno, že zvyšovat se může jen o procento inflace oznámené statistickým úřadem, nic víc. Rovněž je zde otázka, zda nepřijdou po půl roce s dalšími požadavky na placení elektřiny a vody těchto prostor. Ty totiž zatím zůstávají jaksi nepovšimnuty stranou. V každém případě je to precedens pro další úpravy plateb. Byla přislíbena montáž měřičů tepla. Dosud nejsou. To znamená, že i příští vyúčtování půjde ve stejném duchu. Já bych stejně žádnou změněnou smlouvu nepodepsal. Co by asi následovalo? Pohodička jistě ne.

Pokud jde o další činnosti, je zde rozhodující, že když zmizeli původní zaměstnanci, tak všechny služby obstarávají pečovatelky z firmy Lumina, jež patří paní ředitelce. Mohu si myslet cokoli, ale je mi to jedno, je to přece soukromá firma. Je však jasné, že Lumina musí vydělávat. Svým posláním je určena starší klientele. Ta požaduje různé úkony a služby a pěkně za to platí navíc. Toto řešení nepovažuji za špatné, pečovatelky jsou vesměs hodné a příjemné, ale změnilo se zaměření zdejší činnosti. My mladší takovou placenou péči zatím nepotřebujeme, zájem o nás tedy viditelně poklesl. Sice nám byl náhradou tolerován individuální přístup do fitness, což by nám bohatě stačilo, obstarávání klíčů však byla činnost doprovázená zjevnými obstrukcemi. Vznikal dojem, že naše aktivita je ve skutečnosti nežádoucí. Pokud by to někdo popřel, tak se ptám: Proč přes nesčetná upozornění jsme nezískali bezproblémový přístup ke klíčům? Vždyť je to tak jednoduché! Tak se mi jeví celý každodenní život. Jaké přednostní objednávání k lékaři? Jaká 24hodinová služba na recepci? Přístup do sauny rovněž po kapičkách a jen v době, kdy je tam veřejnost. Jaký klid a bezpečnost v polyfunkčním domě, kde přes týden proudí lidé do ordinací? A tak dále. Prostě nezdá se mi to už tak ideální jako zpočátku. Nepochybuji, že nejvhodnější adepti bydlení jsou zde nyní ti nejstarší. Nemají zvláštní požadavky, nekladou otázky, nic nerozporují, vše přijímají, snadno je lze ovlivnit, platí.

Osobně zde proti nikomu nic nemám, klienty i zaměstnance jsem měl vesměs rád. Jedinou výhradu mám k tomu, že se někteří propůjčili k prosazování uvedených věcí. Pokud by to někdo popíral, tak připomínám, že jsem byl na začátku výslovně ujištěn, že v prvním roce rozhodně nehrozí žádné zvyšování nájmu. Mohu se jen ptát, zda to byl od počátku záměr, nebo nepromyšlenost a nezkušenost, případně kombinace toho všeho.

Shrnu-li to, tak pro starého člověka, který nutně potřebuje obsluhu, je patřičně solventní a ochotný platit bez námitek vše, co se mu předloží, se GrandResidence může stát řešením akutního problému. To však nejsme my. Další podstatná věc je s tím vším související pocit nejistoty a ztráta důvěry. Proto jsme se rozhodli, my i Jožka s Lídou, že odsud odejdeme. Zkušenost to byla opravdu nákladná. Uvážíme-li všechny související strázně – dvojí velké stěhování v krátké době, starosti a velké finanční náklady spojené se zařizováním bytů... Komu za to vděčíme? Doufejme jen, že to je naposledy.

Jediné, co v souvislosti s námi přetrvává, je o. s. Dobromysl. Jožka i Eva chtějí pokračovat v činnosti, kterou mají rádi, pokud to vzdálenost umožní, určitě aspoň v příštím roce. Já jsem měl na starosti psané dokumenty a dokumentaci. Jsem ochoten i nyní trochu pomoci.

Takže skončeno. Pokračovat budu v novém blogu příští měsíc.

Nedělní deníček 1-11

2009-11-01T18:40:00.001+01:00

Ve čtvrtek odpoledne jsme cestovali do zařízení, které se stane naším novým bydlištěm. Podepsal jsem předběžnou smlouvu. Doma jsem si připravil výpověď nájemní smlouvy dohodou v GrandResidenci a v pátek ráno jsem ji zanesl do kanceláře. Vyřízení žádosti by nemělo být problém, dvoupokojových bytů je zde málo. Nastává tedy poslední období našeho pobytu. Bude vyplněno především přípravou na stěhování a postupným zařizováním nového bytu. Odstěhováním zanikne i tento blog, jsem však odhodlán vést nový. Eva jela v pátek ráno za maminkou. Tu si totiž do nového bydliště bereme s sebou, chceme se o ni starat a umožnit jí ještě pěkný pobyt. V domově pro seniory na Kociánce, kde se nachází, je sice krásná zahrada, ale klienti jsou ubytováni po dvou v maličkých místnostech. Soukromí žádné, v soužití rozdílných povah to často skřípe. Chtěli jsme si ji vzít i sem, ale jednak sem nechtěla, jednak je to příliš nákladné.

V sobotu dopoledne jsme jeli na hřbitov ke hrobům našich rodin. Zpět jsem došel jen s potížemi. Odpoledne jsem přesto jel na nákup, cestu jsem však musel kvůli bolesti v zádech přerušit a vrátit se, Eva musela pokračovat sama. V neděli to bylo podobné. Jeli jsme se podívat s Jožkou a Lídou na jejich nový byt. Potom jsme zamířili do obchodního domu IKEA. Cestu jsem snášel zase velmi těžko. V pondělí mě čeká návštěva lékaře.

Tímto končím s pravidelnými záznamy do tohoto blogu. Jistě příležitostně něco zaznamenám, koncem měsíce udělám shrnutí na závěr.

Středeční deníček 4-10

2009-10-28T19:48:00.000+01:00

V pondělí bylo deštivo. V důsledku zdravotního stavu jsem setrvával doma. V poledne jsme se informovali, zda pečovatelky mohou píchnout injekci. Prý nemohou, pouze paní ředitelka Německá se toho může ujmout. Provedla to profesionálně. Odpoledne jsme pak s Jožkou a Lídou vyrazili autem podívat se na místo, které nás velmi zajímá. K tomu se příště vrátím. – V úterý jsem se dočkal poslední injekce opět díky paní Německé. Eva jela za maminkou. – Odpoledne se mi konečně podařilo zapojit Mac mini s TV plasma i se zvukem, usnadnil mi to radou přítel "hastroš". Především bylo nezbytné zesílit zvuk oproti běžnému nastavení na obou přístrojích. Večer mi nebylo dobře. - Ve středu to bylo již lepší, ale zůstal jsem doma, ostatně počasí nesvědčilo nějakým vycházkám. Eva šla odpoledne malovat do ateliéru, já jsem se věnoval internetu.

Víkendový deníček 4-10

2009-10-25T16:41:00.000+01:00

Ve čtvrtek bylo venku docela příjemně, teplo, i sluníčko vysvitlo. Po poledni jsem musel zase na zubní ošetření, když jsem se vrátil, Eva se zrovna chystala na cestu do zábrdovického kostela na zkoušku tamního pěveckého sboru. – Odpoledne jsem zkoušel propojit Mini mac s televizí, což funguje docela dobře až na zvuk. Pokud ho chci, musím se spokojit s nevalnými možnostmi samotného computeru, nebo zapojím externí reproduktory Harman Cardon, což je naopak paráda. Stále mi však vrtá hlavou, proč mi zvuk nejde do TV (plazma Panasonic). Rovněž jsem nepřišel na nějaké ideální rozlišení displaye, abych viděl vše jako na LCD, které mám běžné k minimu připojené. Také mi přítel s nickem hastroš přes iChat radil, jak propojit iPhone s televizí. K tomu bych ovšem musel koupit další kabely. – Jožka mi sdělil, že chce GrandResidenci opustit formou dohody. O jeho úmyslu jsem věděl od předchozího dne, nyní to však podal oficiálně v kanceláři. My toho oba velmi litujeme, našli jsme zde dobré přátele, nyní odcházejí. Nebudou však bydlet daleko, do ateliéru bude Jožka nadále docházet. Samotné rozhodnutí je překvapení, ovšem už delší čas jsem něco tušil. – Večer jsem šel Evě naproti k zastávce tramvaje. Bylo chladněji a pršelo.

V pátek ráno bylo deštivo. Eva jela za maminkou, já jsem šel nejdříve do bazénu. Tam jsem se domluvil s pečovatelkou na půjčení klíčů od fitness během odpoledne. Vše bylo nakonec jinak. V poledne jsem chtěl cvičit doma. Než jsem začal, pocítil jsem v těle prudkou bolest. Hned jsem věděl, o co jde. Záda! Jen s velkými potížemi jsem hledal nějakou polohu. Konečně jsem byl schopen pomalu se ploužit pár kroků. Zavolal jsem paní Kučové a ona mi zajistila lékařku ze zdejších ordinací. Když asi po půl hodině přišla, chovala se velmi nepříjemně, zjevně jí vadilo, že opustila ordinaci. Nebudu to dále rozvádět... nakonec mi předepsala léky, sestra mi to přinesla a píchla mi injekci. "O víkendu si to zařiďte, jak chcete. Pokud nemůžete, injekce si nechte píchat u svého lékaře od pondělka." Asi takto vlídně promluvila. Protože mi ani odpoledne nebylo lépe, odvezla mě sanitka do Bohunic. Lékaři i zdravotničtí pracovníci v sanitce i na příjmu v nemocnici se ke mně naopak chovali moc pěkně a ohleduplně. Dostal jsem infuzi a další recepty, večer mě sanitka zase dovezla. Bylo mi trochu lépe, mohl jsem si konečně lehnout.

V sobotu jsem většinu dne prospal. Jen na chvilku jsem se odpoledne koukl na internet nebo si četl. Večer přijela Evina dcera Veronika. Jako zdravotní sestra mi ochotně píchla injekci. Neděle probíhala podobným způsobem.

Středeční deníček 3-10

2009-10-21T19:42:00.000+02:00

V pondělí dopoledne bylo slunečno, odpoledne to však skončilo, počasí je však celkově zase trochu lepší. Dopoledne jsme byli doma. Po poledni jsem šel pro poštu, cestou jsem se od Ivy dozvěděl, že kadeřník zde již působit nebude. To je škoda.

V úterý bylo zataženo, ale bezvětří a podzimní teplota. Ráno jsme šli s Jožkou na schůzku s právníkem. Konala se na půdě fy Sceptrum, čekali jsme tedy skutečné řešení. Právník však přišel sám, s účastí nás vyslechl, nezaujímal zásadní žádné stanovisko, pouze si vzal podklady a slíbil, že získané informace přenese dál. Snad to k něčemu bylo, nezbývá než počkat. – Potom jsme šli do bazénu, lidí tam bylo dost, ale dávali přednost vířivce. Eva jela za maminkou, v tamějším domově měli snad chřipku, takže návštěvy nepřijímali. Po obědě se stavili Jožka a Lída. Dozvěděli jsme se některé překvapivé informace, zatím je však nezmiňuji. – Odpoledne jsem šel do fitness. Sice jsem potkal paní pečovatelku a sdělil jí své přání, nicméně jsem čekal na chodbách a u dveří asi půl hodiny na klíče. Takové čekání je nehorázné, je to nefunkční systém. Někdo by se nad tím konečně mohl zamyslet. Kdejaká firma má vrátnici, sekretariát či informace, kde jakákoliv návštěva dostane informace atd. Zde rececepce zeje prázdnotou.

Ve středu se počasí nezměnilo. Ráno jsem na jógu nešel, měl jsem potíže se zády. K večeru jsme se vypravili do Brna. V katedrále na Petrově se sloužila slavnostní mše za posledního císaře Karla I. Habsburského, jenž byl prohlášen katolickou církví za blahoslaveného. Obřad byl důstojný, z Valtic přijela skupina monarchistů i s praporem, což přispělo k důstojnosti bohoslužby.

Víkendový deníček 3-10

2009-10-18T19:07:00.000+02:00

Ve čtvrtek trvalo chladné počasí. Dopoledne jsme byli doma, odpoledne Eva odjela za rodinnými záležitostmi a také do pěveckého sboru. Zůstal jsem doma sám, louskal jsem ořechy, většinu času jsem strávil na internetu. Přes internet jsem nakoupil i dárky na vánoce. Měl jsem v úmyslu jít také cvičit, ozval se i Jožka v této věci, ale na recepci nikdo nebral telefon. Ostatně číslo recepce už není ani v telefonním seznamu, který nám byl rozdán. Zašel jsem tam, zkusil jsem prozvonit tam číslo, tam na pultě uvedené pro potřebu kontaktu. Když jsem se vrátil, volala slečna pečovatelka. Rychle jsme se domluvili, přinesla mi klíče do bytu. Potom jsme si tedy spolu s Jožkou mohli zajít zacvičit. Doma jsem také doplnil podle Jožkových námětů žádost Dobromysli o dotaci u města Modřice. Večer jsem šel ženušce naproti k zastávce tramvaje, tedy přes celé Modřice.

V pátek bylo zataženo, odpoledne deštivo. V bazénu dopoledne i přes větší účast vládla pohoda. Po poledni jsem jel nakoupit, zdálo se mi, že je méně chladno než předchozí den. Odpoledne po cvičení jsem zašel do klubovny hledat nějaké tituly na čtení pro Evu, uspěl jsem jen částečně. Večer nám přivezli malou Adrianku, pouze na jeden den, chodí už do školy. – Večer jsem zhlédl ruský film o admirálu Kolčakovi. Dostal jsem tip na stažení z internetu. Film se mi celkem líbil, byl napínavý, efekty simulující námořní bitvy mi připadaly věrohodné. Hlavní postava je však idealizovaná, milostné vztahy, nejspíš mimo historickou realitu, vypadají podivně strnule a nepřesvědčivě. Zmínka o našich legiích a generálu Janinovi jsou poplatné ruskému stereotypu. S carským pokladem "hospodařil" sám Kolčak a pak bolševici. Rozvážný generál Janin přirovnal rozhovory s Kolčakem k hovoru v nervovém sanatoriu a viděl, jak tento naprosto neschopný politik jde do zkázy. S Kolčakem se nesnesl ani Gajda. Ve skutečnosti ten ideální hrdina nechal zmasakrovat stovky lidí, například kulomety na zmrzlé řece, pak je nacházeli do děr v ledu. Ve filmu tak skončil on sám.

Středeční deníček 2-10

2009-10-14T22:00:00.000+02:00

V pondělí bylo ráno deštivo a chladno a tak to vydrželo celý den. Eva jela na celý den pryč, já jsem se dopoledne věnoval práci, odpoledne jsem měl také pochůzky. Dobrá duše Judita mi nachystala kabelu ořechů, jsou opravdu mimořádně veliké. – Na oba computery jsem si nainstaloval drobnou aplikaci DropCopy. Jejím smyslem je usnadnit přenosy dat v síti. U mě jde pouze o bezdrátovou síť, nicméně jsem zjistil, že to funguje bezvadně. Aplikace se ukazuje na ploše jako nenápadné kolečko. Pokud zaznamená druhý computer v siti, zahlásí to. Pak je možné na to kolečko vložit libovolná data a jen sledovat procentuální hlášení o průběhu přenosu. Zatím to vypadá bezchybně.

V úterý ráno jsem jel na zubní ošetření. Venku se sice objevilo sluníčko, ale počasí bylo chladné, přímo zimní. Ještě před týdnem bylo letně, rychle se to změnilo. Kolem poledne bylo naplánováno setkání s právníkem fy Sceptrum. Měli jsme ho zúčastnit Jožka a já, a to k tématu nájemní smlouvy. Původní hodina setkání byla zrušena, čekal jsem na zavolání po poledni, ale marně.

Ve středu ráno jsem se necítil nejlépe, tak jsem vynechal cvičení jógy. Věnoval jsem se pak počítačovým věcem. Hlavně jde o přesunutí synchronizace iPhone z powerbooku na mini mac. Firmware vyžaduje vyšší verzi iTunes, než je možná na powerbooku. Zatím je to z větší části vyřešeno. – Bylo-li včerejší počasí chladné, tak ve středu to chtělo zimní oblečení. Ledový vítr pohody nepřidal. V Brně po většinu dne převládala dopravní špička. V podvečer jsem jel s Burianovými autem k Olympii, tam jsme jen s potížemi našli místečko k zaparkování. Pak jsme pokračovali bezplatným spojením do Brna, cesta to byla přímo zoufalá, místo plynulé jízdy převládaly jakési přískoky, všude kolem kolony aut. Až cesta zpět byla lepší.

Víkendový deníček 2-10

2009-10-11T16:55:00.000+02:00

Ve čtvrtek přetrvalo pěkné počasí z předchozího dne, kdy to připomínalo spíš léto. Věnovali jsme se domácím pracím, nicméně dopoledne jsem si vyjel spolu s Jožkou na cyklistickou stezku. Plánovali jsme toho trochu více, nakonec zůstalo u ukázky cesty do komárovského Lidlu. Tento nákup je vždy spojením příjemného s nezbytným, tedy pěkné vyjížďky s nákupem. Telefonem jsem objednal opět servis kol. Potřebuji drobnost.

V pátek ráno bylo zataženo, změna počasí nastala. V bazénu bylo volno, vesměs pánská společnost, až po půl hodině přicházeli další. Později odpoledne jsme si vyrazili na vycházku k Přízřenicím a nasbírali pár ořechů.

V sobotu bylo od rána deštivo. S Jožkou jsme se setkali v klubovně a ateliéru. Společně tvoříme žádost o dotaci. Modřice nás vyzvaly, ať to sepíšeme a pošleme. – Odpoledne jsem se vypravil na letos již druhý brněnský Apple sraz. Sešli jsme se v hospůdce U Koudelků na Lesné. Salonek byl celkem zaplněný, k vidění byly aktuální macbooky, ale i starší kousky. Ze starších můj pohled s trochou nostalgie spočinul na powerbooku G3 Pismo. Dříve jsem užíval o stupínek slabší, ale lehčí powerbook G3 Bronze Keyboard. Byla to skvělá mašinka. Z nových mě zaujala Apple Time Capsule, bílá krabička s vestavěným dvouterabajtovým diskem a dvourádiovou bezdrátovou jednotkou, určená pro síťové, přitom i bezdrátové zálohy z více computerů. Může ladit buď 5 GHz nebo 2,4 GHz pásmo a tím oddělí zařízení v síti, aby se navzájem neovlivňovala. Také jsem viděl nový iPodTouch 64 GB a pár iPhonů 3GS. Setkal jsem se tam s několika známými a popovídal jsem si i s jedinou přítomnou ženou, Lídou Bittovou, maminkou zpěvačky Ivy Bittové. Bylo to příjemné setkání, zdržel jsem se tam asi dvě hodiny.

Středeční deníček 1-10

2009-10-07T19:21:00.000+02:00

V pondělí ve 14 hodin se v klubovně konala schůzka k problematice vyúčtování energií a dalším tématům. Sešlo se nás opravdu hodně. Informace podaly ředitelka paní Německá a manažerka paní Kučová, v závěru dorazila ještě posila, mladý ing. Vondra. Myslel jsem, že je z firmy Sceptrum, ale vyvedl mě z omylu, jeho pracovní úvazek tam skončil v září. Nicméně dozvěděli jsme se několik věcí. Zpočátku bylo několikrát zdůrazněno, že ceník služeb nepatří do nájemní smlouvy. Přání je otcem myšlenky, logika kulhá. Výše nájmu je pevně daná nájemní smlouvou. A nic jiného než tento údaj v tom ceníku není. Ceník nás odkazuje dále na výčet služeb – základních a doplňkových. Tady dochází ke zmatení, když někdo právě seznam těchto služeb označuje za ceník. A tyto základní služby jsou důrazně uvedeny těmito slovy: "Služby v našem zařízení – Grand Residenci – domově pro seniory, se dělí na služby základní, které jsou obsaženy v ceně nájmu..." Když je něco obsaženo v ceně nájmu, tak je to prostě v nájmu a nájemné je podstatnou složkou nájemní smlouvy. Tady však došlo nedávno ke změně a tato změna je logicky změnou ceny nájmu. – Posléze nám byly rozdány opravené faktury a těm, kdo už zaplatili, dobropisy. V opravené faktuře byla vyřazena položka teplo společných prostor, byla tedy uznána naše námitka, že ji máme zařazenou v původních základních službách. Potvrzuje to fakta, která jsem uvedl výše. Proč je spotřeba tepla tak vysoká, stále netuším. Dále jsme se dozvěděli, co vlastně spadá do společných prostor, jejichž vytápění máme nyní platit. Bylo v tom více nejasností. Jsou to chodby přilehlé k bytům, patra a schodiště, spojovací spodní chodba. To vše se dělí mezi více bytů a ordinací zde působících. Nepatří sem veškerý prostor za dveřmi do haly u kanceláří ve 3. patře a u recepce, nepatří sem ani prázdné byty či hotelové byty. Podstatnou informací je také to, že v bytech budou instalovány měřiče tepla. Ze základních služeb vypadlo i praní závěsů. To je pro většinu klientů problém, nelze je prát v obyčejné pračce. Pokud jsem rozuměl dobře, můžeme počítat s organizováním praní jako dřív, jen to budeme muset zaplatit. Problémy s otevřenými hlavními dveřmi se řeší tak, že po ukončení ordinačních dob budou konečně uzavírány. – Na řadu přišlo i zabezpečovací zařízení pro potřebné klienty. Jde o zařízení, které je ve spojení s pagerem u pečovatelky. Pokud se nositel zařízení dostane do svízelné situace, třeba upadne, na pager přijde zpráva a pečovatelka může vyhledat byt postiženého. Platit se to bude formou nájmu 200 Kč měsíčně. – Počítače pro obecné použití ve společenských místnostech budou již brzy. Na to jsem zvědavý a rád zájemcům pomohu.

Víkendový deníček 1-10

2009-10-04T17:31:00.000+02:00

Ve čtvrtek ráno byla mlha, venku chladněji, v poledne se vyjasnilo. Po poledni jsme s Jožkou sjeli do výstavní místnosti, vše jsme sbalili a odvezli zpět. Pouze panely jsme naskládali ke vchodu pro další odvoz další den.

V pátek ráno byl za oknem krásný slunečný den. V bazénu bylo více lidí, postupně se chvílemi však našel prostor k plavání. Bývá to opravdu různé. V poledne jsem se podílel na dovozu výstavních panelů, později jsme je s Jožkou složili. Tím vše kolem prezentace Dobromysli skončilo.

Na stránkách GrandResidence jsem si všiml, že byly sjednoceny informace o poskytovaných službách. Na rozpory jsem poukázal v předchozím příspěvku. Jediné datování je nyní poslední aktualizace 1. října. V ceníku nakonec zůstaly jen ty věci, které do ceníku patří, totiž nájmy s cenami. Dále se odkazuje na základní a doplňkové služby. Základní služby spadají do nájmu, tedy jsou jeho podrobnějším rozvedením, doplňkové služby jsou extra placené a měly by mít uvedeny také své ceny, tedy také by měly být ceníkem. Na pondělí ve 14 hodin je svolána schůzka k této problematice.

V sobotu odpoledne jsme si vyšli na vycházku kolem pole k náhonu. Nasbírali a natrhali jsme si ořechy, drobné ovoce, trochu šípků a také kytku žlutých květů. Nevím, co je to za rostlinu, ale roste zde ve velkém množství a dává mnoho pěkných květů.

V neděli bylo opět krásné počasí, ráno v bazénu bylo volno, kolem desáté však zájemců přibylo. Odpoledne jsme jeli za svými záležitostmi do Brna. Opět jsem měl rozpor s řidičem autobusu, který nechtěl uznat platnost mé roční jízdenky i pro manželku. Nedal jsem se a odjeli jsme. Poslal jsem pak zase e-mail do Dopravního podniku, aby řidiče poučili. Také jsem upozornil na odlišný režim při nastupování pro cestující v Modřicích a v Brně. Musíme nastupovat pouze předními dveřmi a řidič na nás dohlíží. O zastávku dál v Přízřenicích to už neplatí, řidič si cestujících nevšímá. Považuji to za zbytečné a diskriminační.

Středeční deníček 5-9

2009-09-30T19:55:00.000+02:00

V pondělí jsem zůstal doma a věnoval se pracovním povinnostem. Eva jela odpoledne za maminkou. Večer jsme se stavili u Burianů a probrali spolu trochu prezentaci Dobromysli. Později večer nás zaskočil nepříjemný zápach z venku. Nezbývalo než zavřít dveře a okna. Občas to přichází, netušíme odkud.

V úterý bylo chladněji. Hned ráno jsme si šli zacvičit do fitness, pak jsem šel do bazénu. Účast byla nízká až do desíti hodin, pak přišlo více lidí naráz. Doma jsem se pak věnoval pracovním povinnostem, vše podstatné mám hotovo. V podvečer mi ze servisu přivezli kolo. Seřídili ho, zdá se, že konečně jede lehce a tiše.

Ve středu bylo od rána deštivo, nezbývalo než se zdržovat doma. Zůstal jsem sám, Eva měla nějaké cesty na celý den. Večer jsem naposledy měl službu na prezentaci v prostorách radnice. Bylo to hodinu před koncertem, přišlo několik lidí. Celková účast však překonala veškerá očekávání.

V úterý večer na stránkách GrandResidence přibyl jako novinka Ceník pro klienty GR. Novinka to úplně není, na stránkách tyto informace vždy byly a jsou (viz dále). Nový ceník je aktualizován 29. září, ale je antedatován s platností od 1. května. Tedy k tomuto datu už neobsahuje položky spotřeba energie, tepla a vody společných prostor, praní záclon a závěsů, o učebně s počítači ani nemluvě. To je podivná snaha. Podíváme-li se na stránkách současně do menu Služby-Základní služby, nalezneme tam spotřebu energie, tepla a vody společných prostor pěkně zařazenou mezi položkami obsaženými v základním nájmu. Aktualizaci mají uvedenou 8. září! Jak si to má čtenář stránek vysvětlit?

Také jsme položky spadající do základního nájmu dostali na papíře jako přílohu k nájemní smlouvě. Obsahují samozřejmě nejen shora uvedené položky týkající se společných prostor, ale i praní záclon a závěsů a učebnu s počítači na síti.

Ceník považuji za velký zásah do nájemních podmínek. Důsledky mohu zatím jen odhadovat. Jde však o zdražení bydlení a o porušení původních podmínek, na jejichž základě jsme se rozhodli sem přijít. Vyškrtnutí položky ze seznamu a jeho antedatování je opravdu elegantní odpověď na písemné podání odvolávající se na ni.

Víkendový deníček 4-9

2009-09-27T16:57:00.000+02:00

Ve čtvrtek ráno jsme odváželi panely, obrázky a další do místa prezentace na radnici. Místnost jsem viděl poprvé a zdála se mi dobrá. Odpoledne jsme se tam postupně sešli k úpravám a instalaci obrázků. Kromě nás, Jožky a Lídy přišly i paní Trubelíková a Horáková. Musel jsem odejít dřív, protože jsem čekal, že přijede auto z firmy Mičuda CykloSport, aby odvezli na servisní prohlídku moje elektrokolo. Nejde o nic vážného, aspoň si to myslím, ale prohlédnout a vyladit potřebuje.

V pátek ráno bylo po dešti, obloha zatažená, pak se rozjasnilo a zase bylo pěkně. Podzim však už je zde v plné parádě. V bazénu bylo zpočátku prázdno, postupně se však dost zaplnil. Dříve to bylo spíš naopak. Možná jen náhoda. Dopoledne probíhalo čištění zahradního jezírka. Připomínalo to práci s vysavačem, odsával se závadný obsah. Snad to pomůže. K poledni mě pozvala paní ředitelka Německá do kanceláře a osobně mě seznámila s panem Sprinzlem, tvůrcem nových internetových stránek GrandResidence. Je to člověk na svém místě, každý se může přesvědčit. Ujistil mě, že s novým obsahem už funguje původní adresa www.grandresidence.cz.

V sobotu dopoledne jsem jel do firmy vyzvednout si pracovní záležitosti. Cesta byla plynulá, jen z Komárova do Modřic to vázne. O víkendu jede autobus zřídka. Já bych přivítal přičlenění Modřic k Brnu. Veřejná doprava by byla mnohem levnější a lepší. Ostatně když tam patří třeba sousední Chrlice, které jsou vzdálenější, má to územní logiku, stačí se podívat na mapu. Modřice však mají velké příjmy, takže to je hlavní příčina samostatnosti.

Odpoledne byla zahájena prezentace sdružení Dobromysl Modřice, tedy veškerá výtvarná činnost vznikající v GrandResidenci. Na úvod přečetla paní Lydie Trubelíková několik myšlenek, jak si je připravila, potom jeden z Burianových vnuků zahrál na kytaru (a druhý vše natáčel na kameru). Pan starosta J. Šiška krátce promluvil, potom Jožka a paní manažerka H. Kučová. Místnost byla zaplněna členy Dobromysli a jejich příbuznými, dále některými obyvateli GrandResidence a návštěvníky. Když se všichni rozešli, setrvali jsme já a Eva až do večera jako služba během otevření výstavní místnosti. Přišlo ještě několik návštěvníků. Venku jsme si povšimli krojované mládeže, připravující hody. I u nás, stojících ve dveřích, se na chvilku zastavili. Po návratu domů jsme předali klíče paní Horákové, která měla spolu s paní Šebestovou službu v neděli.

Večer jsem si uBurianů vyzvedl video a v iMovie jsem ho ořízl na začátku a na konci, potom nechal zkomprimovat do formátu AVI asi na čtvrtinu původní velikosti. Ocitne-li se na webu GrandResidence, zatím nevím. Je příliš velká i po převedení do formátu FLV. Jožka mi poslal i fotografie, které pořídila Lída, několik jsem vybral a přidal do webového alba Výtvarného ateliéru.

Tam jsou tedy oficiálni fotografie ze zahájení prezentace.Webová alba aplikace Picasa – zdeny – Výtvarný atelier GrandResidence Modřice

V neděli ráno jsem byl v bazénu, účast nízká, pohodička. Odpoledne jsme šli na náměstí. Eva zpívala ve sboru při malém koncertu v rámci hodů. Já jsem ji doprovodil, stavili jsme se ještě na prezentaci Dobromysli. V neděli měla docela slušnou návštěvnost.

Fotografie pochází z pátečního čištění jezírka ve zdejší zahradě.

Dodatek: večer mi webmaster zřídil přístup přes ftp server, takže jsem FLV video odeslal.

Středeční deníček 4-9

2009-09-23T21:53:00.002+02:00

V pondělí pokračovaly intenzivní práce na přípravě prezentace. Eva strávila značnou část dne v ateliéru. Ono se to nezdá, ale pokud si vše musíme zajistit sami, je toho mnoho. Už jsou stanoveny i rozpisy služeb během prezentace.
V úterý ráno Eva odjela za maminkou. Na zahradě konečně zase šumí voda, filtrace jezírka byla konečně spuštěna. Dopoledne po plavání v bazénu jsem zašel ještě do knihovny a do školy jak prvního, tak druhého stupně s pozvánkami na prezentaci. Všude mě přijali vlídně. Na škodu pro nás proběhla očista čekáren autobusových zastávek a byly odstraněny všechny tiskoviny včetně našich pozvánek. Snad postačí to, co visí u obchodů, u radnice a knihovny a samozřejmě na internetu.
Ve středu jsem šel ráno na jógu sám, Eva jela do Brna něco vyřídit. Paní Trubelíková nás mimo jiné seznámila s textem, který přečte na vernisáži naší prezentace. Chtěla slyšet, zda je to vhodné. Ujistili jsme ji, že ano. Je pěkné, že svůj zájem dovede uplatnit. Nejen že poskládala text, ale je ochotná ho i přednést.
Odpoledne se konalo setkání při příležitosti prvního výročí GrandResidence. Již před začátkem seděli lidé v hale na sedačkách sem dopravených z klubovny. To mi nebylo jasné. Pak se ukázalo, že klubovna je vyhrazena pro tanec, vlastní setkání bylo přesunuto do konferenční místnosti vedle. Úvod tvořily stručné proslovy ředitelky H. Německé a manažerky H. Kučové. Posléze vyzvaly i Jožku, aby promluvil o ateliéru. Než začal, připomněl ještě aktivitu L. Trubelíkové v józe. Potom probíhalo pohoštění a volná zábava. Vedle mně se usadil pan Jedlička a sdělil mi, že se stěhuje do rodné obce. Divil jsem se, protože mi nedávno řekl, že je to tam špatné. Pochlubil se, že bude platit nájem pouze 1700 Kč. "A milion k tomu obci," dodal jsem. "Ne, jen půl," řekl on. Jen jsem se zasmál. "To máte mnohem dražší než zde. Mohl jste si za ty peníze zaplatit služby, úklid a užívat zdejších výhod." Na to už neodpověděl. Nu, je to jeho věc. Pak se vrhl do tance v klubovně, asi zde naposledy. Po hodince jsme se zvedli a šli domů. Čekal jsem spíš posezení v klubovně a besedu o zdejším životě. - Fotografie je z konferenční místnosti po začátku.
Jel jsem ještě do Modřic něco koupit, pak jsme s Burianovými balili obrázky na odvoz do výstavních prostor. Večer jsme pak spolu s nimi poseděli u nás.

Víkendový deníček 3-9

2009-09-20T17:55:00.000+02:00

Ve čtvrtek bylo deštivo. Po domácím úklidu jsme šli do fittnes. Stavil se i Jožka, ale do cvičení se nedal. Probrali jsme trochu chystanou prezentaci.

V pátek jsme se s Jožkou věnovali připravované prezentaci, doplňovala se fotodokumentace, upřesňoval seznam a popisky a jiné. Odpoledne jsme však spolu s Burianovými vyjeli autem do Valtic. Zúčastnili jsme se zemského sněmu Koruny české. To je monarchistická politická strana, ale o její situaci svědčí už to, že jako nečlenové jsme byli vítáni na události s tak honosným názvem. Sněm se konal za slušné účasti v salonku Hubertus na valtickém zámku. Se zájmem jsme poslouchali, trochu popíjeli víno, rovněž jsme tam povečeřeli. Byl to zajímavý večer, myšlenky zde přednesené nám konvenují. Ubytováni jsme byli v internátu vinařské školy. Druhý den dopoledne jsme v zámku zhlédli výstavu o rytířích Zlatého rouna na Moravě, pak už jsme jeli s malou zastávkou v Mikulově do Brna. Valtice mají mnoho historických budov, město na mě na první pohled působilo jako po bombardování. Hlavní náměstí je rozkopané, zanedbanost bila do očí i jinde. Zámek je velkolepý, ale působí současně tristním dojmem, dlouhá léta chátrající, patrná jen základní údržba. Čekají zde návštěvu liechtensteinského knížete, zjevně jim nezbude než uplatnit metodu Potěmkinovy vesnice. Kdyby bylo na mě, vrátil bych mu zcela vše, nač uplatňuje nárok. Nic nemůže být horší než dnešní vlastnictví zámku a dalšího majetku. Valtice si zakládají na tom, že jsou městem vína. S tím se tam lze skutečně setkat na každém kroku. Nicméně v pátek později odpoledne, když jsme šli po městě, trvalo déle, než jsme narazili na prodej burčáku. V jedné vinotéce, dá-li se to tak nazvat, řekli, že prodají jen dvoulitrovou láhev, jinde už ho neměli, nicméně po několika pokusech jsme se usadili v jednom sklípku poblíž náměsti. Já burčák nepiju, ale nyní jsem trochu ochutnal. Myslím, že jsme byli s výletem všichni docela spokojeni. Obrázek je z místa činu, seděli jsme pěkně v koutku.

Po návratu domů jsem si všiml, že hladina zahradního jezírka je pokrytá zelenými koly, čili žabinci, jak bychom obyčejně poznamenali, filtrace vody zjevně nefunguje. Chudáci červení karásci.

V neděli jsme si odpoledne vyšli vylepit pozvánky na výstavu po čekárnách u autobusových zastávek. Také jsem vyhotovil popisky pod vystavované obrázky. V pondělí v této činnosti budeme pokračovat.

Středeční deníček 3-9

2009-09-16T20:31:00.000+02:00

V pondělí bylo od rána zataženo. Věnoval jsem se práci, Eva domácnosti. Překvapil nás let horkovzdušného balonu nízko nad střechami. Vypadalo to, že nedaleko přistál. Klesající balon je na obrázku.

V úterý bylo počasí stejné, odpoledne docela teplo. Vyšli jsme na vycházku kolem staveb nové čtvrti a zahrádek, které tu přetrvávají. Eva si vyhlédla květy a chtěla z nich kytici. Odpoledne také pokračovaly přípravy na prezentaci sdružení Dobromysl. Má již schválenou registraci u ministerstva vnitra, nyní se již blíží termín svatováclavských hodů a to musí být vše připraveno. Já mám na starosti všechny textové záležitosti. O vyhotovení pozvánky jsem požádal známého grafika Aleše, večer mi poslal výsledek. Večer jsem šel také do fitness. Pečovatelka Veronika přislíbila, že v 18 hodin tam otevře. Neotevřela. Naštěstí jsem zastihl v kanceláři ředitelku paní Německou a ta mi klíče poskytla.

Současně jsme hovořili o nových stránkách GrandResidence. Přislíbil jsem pomoc, i když zatím ještě nemám přesnější představu. Tvůrci nových stránek panu Sprinzlovi, žije ve Vídni, jsem napsal, odpověděl obratem. Představuje si články jako reflexi nejen na život v GrandResidenci, zmiňuje opravdu široký tematický záběr. Jistě se časem ukáže, co je vůbec reálné. Nové stránky jsou ke zhlédnutí zde: Vítejte na Grand Residence

Ve středu odpoledne jsme přišli popřát Lidušce Burianové k svátku. Snad se za tu Lidušku na mě nebude zlobit. Pochutnal jsem si na jejím skvělém jablečném závinu. Pak jsem spěchal domů, měl jsem totiž objednaného kadeřníka. Je to úplně mladý hoch. Ostříhal mě a dozvěděl jsem se, že pracuje v Brně. Ivanka, zde zaměstnaná, přišla hned s vysavačem, takže ženuška nemusela spěchat domů uklízet. Pak jsem se vrátil do přátelského posezení u Burianů, rozešli jsme se až kolem dvacáté hodiny. Poseděly zde i Lydie Trubelíková a Helenka Knosová. Jsme rádi, že tu máme milé přátele. Musím jen sebekriticky dodat, že jsem byl moravským mokem poněkud zdolán.

Víkendový deníček 2-9

2009-09-13T19:03:00.000+02:00

Ve čtvrtek jsem šel dopoledne cvičit, zase jsem se divil, že je zavřeno a že tam nikdo není. Pak jsem v kanceláři zjistil, že dnes je paní Kučová spolu s dalšími na výletě. Na to jsem úplně zapomněl. Byl bych jel s nimi, ale čekala mě zubní prohlídka. Tam jsem jsem jel po poledni. Nedá se nic dělat, chybičky v chrupu byly zjištěny, za měsíc mě čeká zákrok. Eva jela odpoledne za maminkou, po návratu chtěla jít do posilovny. Doprovodil jsem ji, ale zrovna tam šla ruská parta, tak jsme to odložili.

V pátek jsem šel do bazénu, bylo tam zase volněji. Od paní Šebestové jsem se dozvěděl, že výletu se zúčastnili jen čtyři zájemci. Po delší době jsem v bazénu zastihl Jožku a Lídu. Zdržel jsem se jen krátce, spěchal jsem do Brna. Odpoledne jsme jeli s Burianovými do Kroměříže na koncert Pěveckého sboru moravských učitelů. Konal se za slušné účasti veřejnosti ve Sněmovním sále na zámku. Eva byla koncertem nadšená, já už tolik ne. Kroměříž na mě valný dojem neučinila, je to takové omšelé město. Jožka to tam zná, tak mi vysvětlil, jak špatné je to tam se zaměstnaností, podnikáním, firmami, hotely apod. Obrázek je ze sněmovního sálu asi čtvrt hodiny před začátkem.

Sobotu jsem strávil doma, Eva jela odpoledne za maminkou. V neděli dopoledne v bazénu bylo celkem volno, většina přítomných někam pospíchala, takže to bylo pohodové. Neděli jsme strávili doma, Eva zápasila s nachlazením, takže i cvičení vynechala.

Středeční deníček 2-9

2009-09-09T21:17:00.000+02:00

V pondělí dopoledne jsme jeli do Brna. Počasí už je podzimní, stále pěkné, ale přece jen chladněji, zvláště ráno. Odpoledne jsem měl pracovní, ale zkrátka nepřišlo ani cvičení doma a ve fitness. Museli jsme tam chvíli čekat před zamčenými dveřmi, než nám došlo, že plánovaný program je zepomenut. V kanceláři jsme pak viděli nové zájemce o bydlení, takže zjevně veškerá pozornost manažerek patřila jim. Nicméně ocenil bych informaci telefonem či e-mailem, pokud je nějaká změna v programu.

V úterý hned ráno jsem jel do Brna v pracovní záležitosti. Spěchal jsem, abych to stihl ještě do bazénu. Povedlo se. Jeden plavecký den před časem přibyl a je to nyní znát na lepší situaci. Dozvěděl jsem se však, že jedna paní chodí do bazénu s nákazou virus herpes. Škodí nejen sama sobě, je to i nakažlivé. Toto je věc k zamyšlení nejen pro každého návštěvníka bazénu. Odpoledne jsem byl doma a věnoval se práci, také jsem prováděl cviky, v podvečer jsem se sháněl po klíčích od fitness. Nikde nebyly, posléze je jedna z pečovatelek donesla až do bytu. Sešel jsem do posilovny, vše bylo zamčené. Když jsem odemkl, čekalo mě překvapení. Na cvičebních strojích se tužili dva muži a pobíhalo tam dítě. Rozpoznal jsem, že jsou to Rusi. Opravdu divné. Po chvíli jsem to vzdal a šel domů. Pochybuji, že šlo o platící hosty. Vzhledem k personálu GrandResidence se to jeví jasnější. Eva spolu s dalšími natírala v ateliéru rámečky, večer šla na zkoušku modřického pěveckého sboru.

Ve středu jela Eva na celý den pryč, já jsem šel ráno na cvičení jógy. Potom jsem se věnoval práci, odpoledne jsem šel v krásném počasí na procházku. Vzal jsem to po okraji pole podél náhonu až do Přízřenic. Nic přívětivěho jsem tam nespatřil s výjimkou zajímavých stromů a keřů, jako jsou ořechy, šípky, černý bez a drobné ovoce. Pokud máme někde v Brně prales, tak určitě je to tady. Desetiletí to tam roste a padá přes sebe.

Víkendový deníček 1-9

2009-09-06T20:25:00.000+02:00

Ve čtvrtek večer k večeru už pršelo, v pátek bylo deštivo od rána. Dopoledne jsem šel do bazénu, účastníků mnoho nebylo, ale jako naschvál se stala nehoda. Paní Odehnalová, která šla po schůdkách z vířivky, se nepřidržela zábradlí, uklouzla, spadla na záda a hlavou se udeřila o hranu schodu. To bylo zděšení. Volala se záchranka. Paní sice krvácela na hlavě, ale byla při vědomí a pokoušela se vstát. Snad nedošlo k ničemu zlému. Pokud vím, zůstala v nemocnici na pozorování. Odehnalovi tu bydlí krátce a hned takové nadělení.

Na odpoledne jsme byli pozváni paní H. Knosovou na posezení u kávy. Přišli i Jožka s Lídou a paní Lydie Trubelíková. Ukázalo se, že jde však spíš o důkladné pohoštění. Paní Helenka si toho nachystala na stůl k jídlu i pití víc než dost, navíc Lída přinesla skvělou roládu. Jen těžko jsme se od stolu zvedali, Eva chtěla tvořit v ateliéru, kam již předtím odešel Jožka, já jsem se po několika sklenkách moravského tvrdého moku klidil raději také. Bylo to však pěkné přátelské setkání.

V sobotu jsem jel vyzvednout korektury, Eva jela se mnou a spojili jsme to s nákupem. Počasí jsem podcenil, bylo docela chladno, takže jsem rád přijel domů. Odpoledne se šla Eva činit do ateliéru, probíhají přípravy na výstavu. Já jsem zůstal doma a věnoval se práci.

V neděli dopoledne do bazénu přišlo jen málo lidí, takže jsem si mohl dobře zaplavat. Odpoledne jsem se věnoval práci. Také jsem pořídil pár snímků v ateliéru a přidal obrázky do webového alba, později jsem si vyjel na kole, chtěl jsem také něco koupit, ale zapomněl jsem doma peníze. Večer jsme se stavili u Burianů. V pondělí odjíždějí na tři dny na cesty.

Středeční deníček 1-9

2009-09-02T21:54:00.000+02:00

Po příjezdu z letního pobytu se musíme tak trochu aklimatizovat. Asi změna prostředí i jiné počasí má na tělo i psychiku vliv. Jsme více ospalí, unavení... Z toho důvodu jsem se nevěnoval ani tomuto blogu, podávám jen pár řádků.

Znovu se zapojujeme do zdejšího života. Já jen poznamenávám, že jsem se na to už těšil, jak na program, tak na zdejší obyvatele i zaměstance. A zrovna mě zaujala paní Dvořáková. Ta se dala do zápasu s plevelem na upravených plochách okolo budovy. Vzdor věku i zdraví si počínala velmi zdatně a plochy opravdu prohlédly. Ve středu jsme se trochu seznámili s novými pracovnicemi na recepci v GrandResidenci, uvidíme, jak to vše bude fungovat.

Po návratu z pobytu mě čekala hromada práce, musel jsem si ji vyzvednout ve firmě. Grafik mi v Adobe Illustratoru vyrobil titulky z písma Arnold Bäcklin. O problémech s ním jsem se zde dříve zmínil. Načíst do dokumentu mi však nešly, spravilo to však přeuložení v nové verzi Illustratoru. Grafik pracuje ještě pod MAC OS 9, takže to písmo mu jakž takž funguje. Mně se například v Illustratoru vůbec nezobrazí.

Víkendový deníček 4-8

2009-08-30T21:19:00.000+02:00

V pátek jsme se chystali na dovolenou, především jsme se museli sbalit, dále nachystat květiny z balkonu i v bytě na přežití týdne. Choulostivější jsme dali na chodbu. Jak paní Kučová, tak paní uklízečka slíbily, že na ně dohlédnou. Další rostlinstvo jsme umístili důkladně zalité v bytě. Dopoledne jsem podal reklamaci k vyúčtování energií za byt. Burianovi se stavili u nás na chvilku posezení kolem poledne, o věci jsme také hovořili. V této době zavolala paní Kučová, že v kanceláři je pracovník, který nám podá vysvětlení k vyúčtování. Metodiku skutečně podal, ale na dotaz, proč je zařazena položka teplo za společné prostory, když Ceník služeb tuto položku řadí do služeb spadajících do nájmu, nedokázal odpovědět. Řekl: "Vždyť ty prostory používáte." Je to opravdu argumentace hodná odborníka. Užívám i bazén a posilovnu atd. To vše je stejně jako teplo zařazeno ve základním nájmu. Divné bylo také, že k otázce měřičů tepla se vyjádřil jako ke zbytečnosti, která nic neřeší. Čili doufám, že dostanu kvalitní písemné vyjádření. Měřiče nadále považuji za užitečné, může to jen zprůhlednit hospodaření s teplem.

V podvečer pro nás přijelo taxi a odvezlo nás na parkoviště u Ústředního hřbitova, odkud jsme pak odcestovali dálkovým autobusem CK Victoria. Z cesty jsem měl obavy. Během ní jsem nezamhouřil oka, nic jsem nejedl a nepil, vyjma pár hltů slabého alkoholu. Přežil jsem to nakonec lépe, než jsem si myslel, hodně mi pomáhala ženuška jak péčí, tak dobrým slovem, úlevu mi přinesly přestávky v jízdě. Na místo v pensionu Klaričić v Živogošće jsme dorazili dopoledne, museli jsme čekat, než nás pustí dovnitř. Navíc jsme omylem nechali termotašku s jídlem v autobuse a pak jsme museli shánět řidiče autobusu, aby se po ní zavčas podíval. Ubytováním jsme byli zklamáni, šlo o maličký pokoj s vestavěným jádrem pro koupelnu a minikuchyňku. Ovšem pro pohodlný pobyt i pro uvaření kávy či drobnější kuchyňské činnosti je třeba určitého standardu. To platí i pro koupelnu. Pro jednu osobu by to bylo dobré, pro dvě méně, a to určitě nejsme zvlášť nároční. Nicméně přijeli jsme tam kvůli koupání a procházkám, takže to příliš nevadilo. Místo bylo krásné, jak pohled na hory, tak na moře byly jedinečné. Pláž byla v sobotu dost plná místních, ve všední dny to však bylo mnohem volnější a tak to vydrželo až do konce pobytu. Moře mě zpočátku tolik nenadchlo, připadalo mi spíš jako jezero, na druhé straně jsme viděli ostrov Hvar. Voda však úžasně nadnášela, plavalo se dobře. Radost mi učinil zde zavedený bezdrátový internet, ale netrvala dlouho, fungoval jen první den. Powerbook jako vždy jsem měl s sebou. Rád bych si získal hned všechny informace o místě a všech zajímavostech a samozřejmě komunikaci po internetu. Tato možnost tedy padla. Navíc jsem zapomněl kabel na propojení fotoaparátu, takže jsem si dělal jen záznamy o fotografování, abych mohl doma vytvořit nějaké popisky k hromadě obrázků. Překvapily nás skvělé večeře, které si úroveň udržely celý pobyt.

Kromě koupání jsme si objednali výlet lodí na ostrov Korčula. Organizace trochu vázla. Z Živogošće jsme odcestovali kocábkou zhruba na úrovni plavidel na brněnském moři. V jednom letovisku jsme přesedli na větší plavidlo, které přijelo už zčásti obsazené. Jízda se vyznačovala řevem motorů, řevem reprodukované hudby, dá-li se o něčem takovém mluvit, když jde o chorvatské šlágry opěvující Dalmatii, moře a kdoví co ještě. Tento hluk se pak pokoušela přeřvat skupinka Slováků posilujících se alkoholem u partičky karet. Připočteme-li k tomu vedro, případně místy přímý svit slunce do obličeje, tak zážitek nabyl opravdu trvalé hodnoty. Po poledni jsme se vylodili v přístavu města Korčula. Ostrov se jevil jako hezčí než ty vedlejší již z moře, město samo je historické a krásné. Vypustili nás na několik hodin do města, o program se však nikdo nepostaral. Prošli jsme se, pojedli jsme výbornou pizzu a vypili kávu ve venkovní restauraci nad přístavem, pak jme si dali výbornou zmrzlinu, nakoupili jsme si i nějaké pečivo. Potom již nezbylo než se vrátit do přístavu. Cesta zpět proběhla v podobném duchu. Nachystali nám jako oběd pečenou rybu, kousek housky a hrst strouhaného zelí. Nic z toho nebylo osoleno, okořeněno ani jinak ochuceno. Po pizze jsme stejně na nic neměli chuť. Po několikahodinové úmorné plavbě jsme se vylodili zase na pevnině, ale zde už loď nečekala, rozváželi nás auty, jak to jen šlo.

Ve čtvrtek jsme pokračovali dalším výletem do Hercegoviny. Vyjeli jsme mikrobusem, sedělo se pohodlně, klimatizace fungovala. Jen místy svítilo do obličeje slunce, což bylo velmi nepříjemné. Jeli jsme do Mostaru, navštívili jsme jeho muslimskou část. Přešli jsme pověstný most, historické dláždění je dost nepohodlné. Potom jsme procházeli dlouhou ulicí, obloženou prodejnami, stánky, restauracemi apod. Nabízeli nejen to, co lze považovat za tradiční zboží, ale i obvyklou směsku z tržišť kdekoli jinde. Také pozůstatky z války – helmy, vojenské čepice, dále všelijaké nože. Koupili jsme si hercegovskou kávu a bosenské cigarety. Přítomných žebráků. zde dost častých, jsme si nevšímali. Dorazili jsme k mešitě, která slouží jen turistickým účelům, vystoupali jsme uzoučkým točitým schodištěm na minaret. Byla to kuriosita, nějaký zvláštní dojem na mě neučinila. Pokračovali jsme do poutního místa Medzugorje, tam bylo jen dvacet minut času na prohlídku. Eva si zašla do kostela a fotografovala zdejší zajímavosti. Následovala cesta k hercegovským vodopádům Kravica. Ty byly velmi zajímavé a příjemné. Museli jsme však jít kus cesty v hrozném vedru pěšky, než jsme se mohli osvěžit ve vodě. Pak jsme jeli naštívit jednoho zdejšího hospodáře. V příjemném místě jsme poseděli a ochutnali víno a další alkoholové produkty a něco jsme si zakoupili.

Pátek a zvláště sobotu jsme trávili vesměs na pláži. Nesplnila se obava, že tam bude na víkend nával. Seděli jsme pod stromy na pláži, v poledne jsme si zašli pro pizzu. Do Brna jsme odjížděli před devátou hodinou večerní autobusem, cesta probíhala podobně jako ta sem, do cíle jsme dorazili jsme v poledne. Zavolal jsem taxi a konečně jsme dorazili domů. Uklidili jsme hned květiny, přežily to celkem dobře, kupodivu rostliny v bytě byly zcela bez závad. Večer jsme se stavili na chvilku u Burianů a poseděli jsme v přátelském hovoru.

Fotografie jsou připraveny, ale odkaz na webové album aktualizuji, až budou popisky. Jeden obrázek z pláže přikládám. Takové počasí bylo po celý pobyt.

Dodatek – zde jsou fotografie:Webová alba aplikace Picasa – Živogošće 2009 – Živogošće 2009

Středeční deníček 3-8

2009-08-19T15:42:00.001+02:00

V pondělí bylo od rána opět horko. Věnoval jsem se práci, opět jsem zaznamenal různé potíže s fonty a obrázky. Relaxoval jsem domacím cvičením, což mi opravdu při práci přináší úlevu. Eva byla dopoledne v Brně na úřadech a nákupech. Odpoledne jsem jel na zubní kliniku, Eva se zúčastnila programu Tvořivá dílna. Až večer jsme zase společně zašli aspoň na kratší cvičeni ve fitness.

V úterý se počasí nezměnilo. Věnoval jsem většinu dne práci. Musel jsem zajet do firmy, přišla mi další práce přes internet. Dopoledne jsem byl v bazénu, sešla se nás větší skupina na chodbě, než nám bylo otevřeno. Tento den jsme obdrželi vyúčtování energií a nestačil jsem se divit. Doplatek překonal jakékoliv očekávání. Ovšem je to za půl roku a zálohy máme nízké. Jasné není účtování tepla. Toto by nám měli objasnit, nejlépe svolat schůzku do klubovny. Každý, koho potkám, se tomu podivuje.

Ve středu bylo opět vedro. Od rána jsem se věnoval pracovním povinnostem. Na cvičení jógy šla tedy Eva sama. Po poledni jsem byl se vším hotov, ze ztrnulé pracovní pozice jsem se důkladně uvolnil domácím cvičením. Eva jela odpoledne do Brna za nějakými kosmetickými záležitostmi. Já jsem si vyšel ve vedru na kratší vycházku. Již dlouho jsem přemýšel, jak se dostat k místu, které jsme za dětství nazývali cihelna. Bylo to místo našich výprav. Dnes je celá plocha podél silnice do Přízřenic zastavěna, případně jsou tam zahrady. Dříve to byla pole a volné plochy. Nicméně našel jsem cestu a po ní jsem mezi zahradami skutečně cihelnu našel. Vypadá to zcela jinak a není to dáno jen jiným pohledem. I dnes tvoří část cihelny obdělaná zahrada, severní a severozápadní část je už otevřená a také více zastavěná. Snímek jsem pořídil v jižní části, která je pustá.

Víkendový deníček 3-8

2009-08-16T17:35:00.001+02:00

Na čtvrtek ráno jsme počítali s účastí na výletě na Bobravu. Ovšem ráno bylo deštivo. My jsme plánovali na pátek výlet do vládní vily v Pisárkách, tu moc dobře znám. Byla veřejnosti otevřena pouze do pátku. Rychle jsme se rozhodli tento výlet přesunout na čtvrtek. Po domluvě s paní Kučovou jsme jeli sami, což byla škoda, jistě by se to zdejším obyvatelům líbilo. Byla to pěkná vycházka, připomněl jsem si místa, na něž mám nejhezčí vzpomínky. Bydleli jsme tam ve služebním bytě v 60. letech minulého století. Vila je nyní ovšem zevnitř zanedbaná a změněná. Dřív tam byly krásně vybavené salony - kuřácký, kulečníkový, jídelna atd., v hale bylo piano, to nyní také zmizelo. Obytné místnosti v patře jsou také bídně zařízené. Nejlepší apartmá bylo uzavřené, rovněž spodní apartmá a provozní místnosti, což mě zklamalo. Za podívání to ovšem stálo, zvláště zahrada. Zdála se mi ovšem nyní zmenšená, i po straně, kde vyrostla zeď. Dřív tam byl plot a pás keřů. Tenisový kurt a bazén jsou ve špatném stavu. Bazén býval krásný, kachličkovaný, lemoval ho pás zeleně, nad ním stál altán s posezením, u bazénu byl domek s lehátky a převlékárnou, to vše je pryč. Zahrada byla hustěji zarostlá, nyní ji poznamenaly průhledy z ulice. Soukromí a někdejší úžasný klid jsou pryč. Zahradou se vinuly pískem vysypané cestičky, nyní se tam lze setkat z bloky betonu a různým dlážděním. Mohl bych o tom psát více, ale leccos bylo nyní zveřejněno. Podle mého skromného názoru je to nejlepší brněnská vila, lepší než neustále ve sdělovacích prostředcích omílaná vila Tugendhat. Fotografie je ze dvora a zachycuje vstup do vily. Další fotografie ze zahrady jsou v tomto albu:Webová alba aplikace Picasa – Vycházky a výlety – Vycházky a výlety

Odpoledne jsem vyjel na kole se trochu projet a současně něco koupit. Po návratu jsem zašel do fitness a pak jsem se věnoval práci. Eva odpoledne jela navštívit rodinu, pak šla na zkoušku pěveckého sboru.

V pátek bylo od rána pěkně slunečno. Byl to den spíše pracovní, ať už šlo o domácí práce či práci pro firmu. Nicméně do fitness a bazénu jsme zašli také.

V sobotu bylo od rána pěkně, slunečno. Na recepci jsme nikoho nezastihli, tak jsme se spokojili s cvičením doma. Potom jsem se na chvilku sešel s Jožkou v klubovně nad návrhem dokumentů zájmového sdružení. Dohodli jsme se na názvu DOBROMYSL MODŘICE, abychom předešli možné duplicitě nepříliš originálního názvu a tak i možným průtahům ve vyřízení žádosti. Veškeré změny jsem zanesl do textu a poslal jsem mu je, nemám totiž tiskárnu, Jožka ano. Podepsané Jožka odešle k registraci na ministerstvo vnitra.

V neděli bylo horko od rána. Šel jsem se osvěžit do bazénu, po obědě jsme vyjeli na nákup do Olympie. Bylo vedro, zvláště při pěší cestě přes křižovatky do GigaSportu a čekání na autobus. V podvečer jela Eva opět zpívat do sboru. ŘK církev slavila svátek Nanebevzetí Panny Marie, takže zpívala v sobotu v Zábrdovicích, v neděli na Starém Brně. Večer jsem jí šel vždy naproti.

Středeční deníček 2-8

2009-08-12T22:26:00.000+02:00

V pondělí jsem zůstal doma, věnoval jsem se cvičení a svým zájmům. Eva jela do Brna něco vyřídit. Odpoledne jsem jel do Brna zase já vyzvednout si práci. Po návratu jsem se dozvěděl, že odpolední program odpadá. Jožku a Lídu jsem potkal ve vchodě, tak mi v rychlosti něco pověděli o trampotách s opatrováním dítek. Doma jsem se věnoval pracovním povinnostem, Eva mezitím zašla do ateliéru. Potom jsme ještě zašli do fitness. Zastihli jsme tam paní Kučovou. Chystala se zrovna k jízdě na kole domů, to jest podél Svratky z Modřic do Komína. Podrobnosti trasy mě zajímaly, někdy to zkusím. V Komíně jsem dřív bydlel, pak moje maminka, okolí tedy trochu znám.

V úterý ráno bylo deštivo a zataženo, ale v průběhu dopoledne se počasí zlepšilo... bylo proměnlivé jako v dubnu. Ráno jsem šel do bazénu, Eva zůstala doma a pozvala na posezení u kávy Lídu. Odpoledne jsme jeli do Brna na pedikuru, také jsem se stavil pro pracovní zásilku. Musím práci odvést předem, před dovolenou.

Ve středu dopoledne šla Eva na cvičení jógy, já jsem zůstal doma a věnoval se práci. S fonty jsem si poradil, prostě muselo to vyjít tak, aby výsledné PDF bylo v pořádku. Stáhl jsem také update internetového browseru Safari, které nyní nese číslo verze 4.0.3. Zdá se svižnější než předchozí verze. Odpoledne jsme jeli do Brna, Eva za maminkou, já zase vyzvednout práci. Eva se vrátila později a s rozzářenýma očima. Inu, cestou si koupila něco barevného na sebe a hned mi to předvedla. V podvečer jsme pak zašli do fitness. Povšiml jsem si také, že s tříděním odpadů se zde konečně něco děje. Nový kontejner na papír jsem hned použil.

Víkendový deníček 2-8

2009-08-09T17:39:00.000+02:00

Ve čtvrtek jsem byl v zaměstnání naposledy. Budova se rekonstruuje, práce zrovna dospěly na naše patro. Zbytek pracovního poměru tedy zastanu doma. Vzal jsem si s sebou externí disk M9-DX v designu Mac Mini. Nemohu sice užít firemní verzi QuarkXPressu na něm, aspoň si to tak myslím. Musel bych totiž provést migraci licence, ale nejsem si jistý dopadem takové změny. Na minim mám domácí licenci, na externím firemní, to asi nejde dohromady. Ani to není nutné, hlavně že mám k dispozici vše na tom disku. Spíš mi jde o fonty, ty se chovaly rozdílně v obou prostředích, ale snad si s tím poradím. - Eva navštívila dcery, vrátila se odpoledne, k večeru jsme šli do fitness.

V pátek bylo od rána slunečno a velmi teplo. Zůstal jsem první den doma. Nejdříve jsme se věnovali domácím činnostem, po deváté jsme šli do bazénu. Byla tam vysoká účast, snad nejvyšší, jakou jsem zaznamenal. Odpoledne jela Eva za maminkou, já jsem jel do optiky nechat si seřídit brýle. Po návratu jsem se věnoval cvičení doma, potom jsem šel do fitness. Na recepci zase nikdo neúřadoval, to je mrzuté - běhat sem a tam, než dosáhnu cíle.

V sobotu byl zase horký letní den. Dopoledne jsme jeli na hřbitov, odpoledne jsme strávili doma. Cvičil jsem doma s míčem a balonem, pak jsme zkusili Pět Tibeťanů. Eva si zašla i do bazénu. Po zhlédnutí oblíbeného westernu a také samozřejmě až večer v čase už lepšího, ne tak dusného klimatu jsme zašli do fitness.

V neděli bylo trochu příjemněji. Věnoval jsem se plavání v bazénu a domácímu cvičení, před polednem jsem zašel do Porta da Terra pro oběd. Měli jsme toho doma méně, bylo třeba to doplnit. Eva byla v kostele, svého faráře se nedočkali, tak si mši odsloužili sami podle možností. Odpoledne jsme spolu jeli za Evinou maminkou, cestou zpět jsme něco do domácnosti nakoupili. Ačkoli cesta vyžadovala časté přestupování, doprava nám ideálně navazovala a nečekali jsme nikde dlouho na spoj. Příjemná souhra okolností.

Středeční deníček 1-8

2009-08-05T20:49:00.000+02:00

V neděli večer se strhla bouřka. Sice její střed byl někde dál, nicméně divoký vítr a liják přišel i do Brna i do Modřic. V pondělí ráno však bylo docela teplo, odpoledne dusno, nebylo mi dobře, ale i jiným, jak jsem slyšel, také.

V práci zápasím s fonty. Je mi jasné, že je třeba nových, unicode, ale k dispozici jsou většinou ty staré, namnoze i pochybného původu. Za dobu mé pracovní neschopnosti dělal mou práci někdo externě. Používal většinou písmo Times New Roman. To jsem já nikdy nepoužil, beru to jako záležitost nejobvyklejšího užití na PC s Windows. Ale když jsem se doslechl, že písmo Sabon, které jsem získal z Linotype při koupi nového QuarkXPressu, si vysloužilo opovržlivé reakce od chlebodárce, usoudil jsem, že jim toto nové písmo už předkládat nebudu. Víc se mě dotklo, že někdo žvaní o písmu, aniž o tom něco ví, navíc je to pracovně čistě moje věc. Ponechal jsem tedy onen Times všude. Pak přišlo to, že jsem otevřel soubor doma, a byla to katastrofa. Sazba posunutá, na každé straně shora mezera, kterou nebylo možno odstranit v žádném nastavení. Až když jsem změnil font, situace se napravila. Ale proč je tomu tak doma a v práci ne? Proč písmo Times CE, které jsem také použil, vypadalo zprvu dobře, šlo použité v titulu do tiskárny, když jsem pak znovu otevřel soubor, sazba byla rozjetá, chyběla spousta liter, mezery špatné, hrůza. Doma však tento soubor vyšel dobře. Podobnou potíž mám s fontem Arnold Bäcklin. Zatím s tím nadále zápasím.

V úterý bylo příjemně chladněji, během dne trochu sprchlo. Protože jsme se cítili lépe, šli jsme v podvečer do fitness. Bohužel na recepci zase prázdno, čekali jsme, až bude mít čas slečna Jana u bazénu. Když konečně mohla zajít na recepci, klíče tam nebyly. Čili zase čekání. Podobnou zkušenost jsme měli i ve středu a slyšeli jsme o tom od jiných. Na recepci by to zjevně chtělo změnu.

Ve středu bylo také příjemnější počasí. Doma jsem vzal kolo a jel něco nakoupit, po návratu jsme šli do fitness. Pak Eva zamířila do ateliéru, byla nespokojená se svou tvorbou, tak ji šla vylepšovat. Já jsem se věnoval zase fontům a QuarkXPressu. Zjistil jsem, že potíže jsou skutečně dány starými fonty. Čím novější verze systému a XPressu, tím potíže rostou. Například při náhradě fontu Arnold Baecklin za jiný šlo konečně soubor exportovat do PDF doma na MacMini Intel, zatímco s oním písmem to šlo v práci bez problému na starším stroji iMac Power. Jiné starší fonty problémy nedělají. Je to pěkný zmatek, ale to již vzhledem ke své pracovní perspektivě řešit nebudu.

Víkendový deníček 1-8

2009-08-02T19:54:00.001+02:00

Ve čtvrtek bylo vedro, v takovém dni samozřejmě musím do zaměstnání, ale jinak jsem se k ničemu nedonutil. Doma jsme odpoledne poseděli na balkoně, hráli jsme si s Adriankou, zašli jsme do fitness. Uvažoval jsem ještě o vyjížďce na kole, ale zůstalo jen při úvaze.

V pátek už vedra pominula a bylo to příjemnější. Po příjezdu domů jsem na základě Jožkova e-mailu stvořil návrh stanov a žádosti pro ministerstvo vnitra o registraci klubu. Nazvali jsme ho ne moc originálně Dobromysl. Pak jsem se stavil s powerbookem do klubovny a spolu s Jožkou jsme to dotvořili. O registraci požádáme během srpna, až se Jožka vrátí z letního pobytu. Jak jsem již dříve napsal, jde o to, aby bylo možno ucházet se dotace pro výtvarný ateliér.

V sobotu jsme jeli do Brna do drogerie a podívat se po některých věcech, uspěli jsme jen částečně. Před polednem jsme se vrátili, Eva se dala do vaření, já jsem vytáhl kolo a jel sem do komárovského Lidlu. Je to až na cestu do Přízřenic po mizerné silnici celkem příjemná projížďka.

V neděli jsme měli poprvé bazén k dispozici od 9 do 11 hodin. Přidání nedělního programu je nepochybně správná věc. Myslím si, že dopoledne by bazén mohl být k dispozici i v sobotu. Rovněž by mohl být otevřen přístup do klubovny tak, aby tam každý mohl kdykoliv odpoledne a během víkendu vstoupit, stejně tak by měl být nekomplikovaný přístup do ateliéru pro toho, kdo má od něj klíče. Uzamykání asi zčásti souvisí se vchodem do domu. Během týdne tam bývá otevřeno dokořán. To je určité riziko, může sem kdokoliv vniknout. Otevírat dveře příchozím však lze přece dříve zavedeným elektronickým způsobem. Minimálně po pracovní době kanceláře by to tak mělo být. Chodit si pro klíče na recepci a vracet je tam je nepraktické, zvláště když recepce zeje prázdnotou. Také by v klubovně mohlo být PC s připojením na internet, jistě by to neznamenalo žádný velký výdaj.

Dveře do prostoru kanceláře a společenských místností byly v neděli později odpoledne otevřeny. Využil jsem toho a zašel jsem si do klubovny podívat se na knihy. Sbírka se pěkně rozrostla, dnes už si tam může skoro každý něco na čtení vybrat.

Středeční deníček 5-7

2009-07-29T21:46:00.000+02:00

Ve středu ráno bylo celkem příjemně chladno, potom teploty přibývalo. Vrátil jsem se později, byl jsem odpoledne na magistrátu. Doma a pak ve fitness jsem se věnoval jen cvičení.

V úterý bylo počasí podobné. V zaměstnání jsem zažil dost překvapení, zatím se však blíže o tom zmiňovat nechci, jen tolik, že jde o nulovou perspektivu. Doma jsem se hned stavil za ženuškou do ateliéru. Bylo tam rušno, Jožka běhal od jedné adeptky ke druhé a udílel rady a pokyny. Vyfotografoval jsem paní Šebestovou, která měla radost z viditelného pokroku, a obrázky jsem přidal do webového alba. Večer se na chvíli stavili Jožka a Lída. Mimo jiné jsme se zabývali ustavením klubu, který by bylo možno zaregistrovat na ministerstvu. To by pak umožnilo ucházet se o finanční dotace. Večer jsem sepsal návrh statusu klubu jako podklad k definitivní verzi a poslal to Jožkovi.

Ve středu jsem měl obtížný pracovní den, pak jsem ještě něco vyřizoval v Brně, takže jsem se zdržel déle. Doma nás navštívila Iva a Dominik s dětmi. Iva pracovala dříve jako kadeřnice, ochotně se v tomto smyslu věnovala nyní i mně, resp. tomu, co zbylo na mé hlavě. S Dominikem jsme se pak koukli na televizi plasmu, byla totiž špatně nasazena. Díky jeho pomoci už je postavena správně a bezpečně. Malá Adrianka u nás zůstala přes noc, je to veselé a milé dítě. Jožka byl tak laskav, že mi v Hypernově koupil a dovezl autem zásobu piva, což je hlavně nyní v horkých dnech příjemné a také finančně to vyjde levněji.

Víkendový deníček 4-7

2009-07-26T20:44:00.001+02:00

Ve čtvrtek bylo od rána teplo, ze zaměstnání nás pustili dříve. Měl jsem potíže se zády, i když to bylo lepší než předchozího dne. Ženuška mně poskytla lék Coxtral Fastumgel, což zdá se pomohlo.

Rozhodl jsem se, že si nainstaluji na pracovní i oba domácí computery Dropbox. Zrovna jsem o něm četl článek a řekl jsem si, že to také mohu uplatnit. Po zaregistrování jsem získal dva GB datového úložiště na vzdáleném serveru. Aplikace běžící na computeru nabízí adresář Dropbox. Tam si mohu umístit jakákoliv, třeba pracovní data, ta se okamžitě synchronizují se vzdáleným úložištěm. Doma mám též adresář Dropbox a po zapnutí computeru a připojení na internet se synchronizují data. Mohu je tak mít k dispozici doma a s powerbookem i kdekoliv, kde budu na internetu. Mohu tedy pracovat doma, aniž musím přenášet cokoli či přeposílat to e-mailem. Data jsou vždy aktuální a kompletní. Protože mám práci podle týdenního harmonogramu a nikdo mě nezastupuje, tak se to opravdu hodí.

I v pátek bylo po čtvrteční večerní bouřce velmi teplo. V práci jsem omezil užívání léku a zkusil jsem vyjít schody. Celkem to zvládám, i když odpoledne už mi bylo těžko a musel jsem se chodit často aspoň projít po chodbě. Nejel jsem ani na pohřeb bývalé kolegyni, Eva tam však šla a vše mi pověděla. Zejména to, že ta vzácná paní s hroznou nemocí rakovinou plic (přitom nekuřačka velmi umírněného životního stylu) zemřela v pokoji, s úsměvem na rtech. Manžel, mnohem starší než ona, jí objednal pomoc jeptišek alžbětinek, tzv. domácí hospic. Jednou za dva dny přicházely, nemocnou ošetřily, umyly, aplikovaly utišující léčbu apod. Vzpomínka na paní Matouškovou nám zůstane zachována v mysli.

V pátek nám služba PPL doručila balík s šicím strojem. Koupil jsem ho v internetovém obchodě KASA, který je speciálním finančním produktem propojený s naší bankou, takže nákup je velmi pohodlný a rychlý. Šicí stroj značky Singer je dražší než ten první, který jsme vrátili, snad bude spolehlivý.

V sobotu už bylo počasí mírnější, spíš polojasno, stejně tak i v neděli. Dopoledne jsme vyrazili na větší nákup, odpoledne jsme setrvali doma, jen jsme zašli do bazénu. Eva zkoušela nový šicí stroj a zatím je jím nadšena. – V neděli dopoledne jsem šel do fitness, záda jsou už lepší, takže jsem už přidal více úsilí. Brzy odpoledne jsme zašli do bazénu, byla to pohodička pouze ve dvou. Potom jsme vyrazili na vycházku k Holáseckým jezírkům, ta Eva dosud neznala. Bylo to tam docela příjemné, obešli jsme hlavní jezero dokola a nahlédli i ta menší. Lidí tam mnoho nebylo, ale někteří se koupali, rovněž rybáři posedávali v klidných místech. Voda sama však moc důvěry nebudila. Cestou zpět jsem navrhl odbočku do polí směrem na Olympii. Byla to však chyba, museli bychom překonat frekventovanou dálnici, což jsme samozřejmě nezkoušeli. Nezbylo než se oklikou vrátit dost nevlídným polním terénem. Konečně jsme došli na most u soutoku, odtud jsme šli nyní už opět přístupnou krátkou polní cestou k Olympii. Autobus jezdí v neděli málo, takže jsme zavítali do kavárny a potom jsme konečně odjeli domů. Fotografie je z této vycházky, další jsou zase v albu na webu: Webová alba aplikace Picasa – Vycházky a výlety – Vycházky a výlety

Středeční deníček 4-7

2009-07-22T20:03:00.000+02:00

V pondělí bylo počasí docela příjemné. Ráno na zastávce jsem potkal jednoho ze sousedů v GrandResidenci. Zmínil se o tom, že zde v Modřicích chodí na zahradu a vyjádřil se asi tak, že chodit do fitness je hloupost, že on fyzickou aktivitou neplýtvá na takové zbytečnosti, ale užitečně ji uplatní na zahradě. Byl bych se ho rád zeptal, proč zde tedy bydlí a platí to, co popírá, ale autobus nás rozdělil. – V zaměstnání jsem se dozvěděl o úmrtí kolegyně, které jsem si vážil. Zůstala již delší dobu vážně nemocná doma.

Odpoledne šla Eva na program Tvořivá dílna, ale vrátila se brzy. Zapomněla totiž, že paní Kučová má ještě dovolenou. Nebyla v tom sama, přišla i paní Šebestová. Ta si chtěla aspoň chvíli popovídat. K večeru jsme šli do fitness, já jsem potom ještě vyjel na kole do Holásek a pak do Modřic. Když jsem se vrátil, všiml jsem si nového označení u vchodu: Poliklinika Nové Modřice. Jsme zvědavi, co v tom vše bude za služby.

V úterý bylo ráno dost chladno, odpoledne přišlo opět teplé počasí. Když jsem se vrátil, činila se Eva spolu s ostatními v ateliéru. S Jožkou jsme si chvilku sedli do klubovny. Pověděl mi o své návštěvě u generálního ředitele firmy Sceptrum, pod niž spadá GrandResidence. Sepsali jsme mu spolu dopis ve věci ateliéru, ten tam nesl, ale pan ředitel ho zrovna přijal týž den. O činnosti ateliéru věděl a přislíbil finanční podporu pro zbytek tohoto roku tak, aby bylo možno nakoupit pasparty a jiné věci potřebné k uspořádání výstavy.

Ve středu nastalo vedro. Po návratu domů jsme zašli do bazénu. Nebylo mi však dobře, zničehonic opět bolesti zad. K tomu není co dodat.

Víkendový deníček 3-7

2009-07-19T19:32:00.000+02:00

Koncem týdne pokračovala vedra. Cestou do zaměstnání mě ráno vždy překvapilo množství lidí, v podstatě stojím celou cestu. Myslel jsem, že právě o prázdninách bude v autobuse volno. Déšť a teplo zjevně prospívají různým travinám, které vyráží na původně ošetřených plochách v sousedství silnice, ovšem i blíže budovy všude kolem. Nestačí jen něco zřídit, je třeba o to také pečovat, jinak to ztrácí smysl. - V pátek odpoledne nás kvůli horku propustili ze zaměstnání už v poledne. To bylo radosti.

V sobotu se počasí ochladilo, bylo zataženo, docela příjemně. Dopoledne jsme zašli do fitness, přidal se i Jožka. Potom jsme jeli do Lidlu reklamovat šicí stroj. Nevydržel dlouho, sice jde o drobnou závadu, ale servis nás místo opravy odkázal na obchod, kde jsme ho koupili. Skutečně ho přijali, zrovna vrátili peníze. Jednoduché, rychle řešení.

Odpoledne se dalo do deště. Sešli jsme se zase v ateliéru. Nafotil jsem několik nových obrázku a přidal je na picasa web do alba. Současně jsem provedl sjednocení popisků i podoby obrázků.

V neděli se zase oteplilo, i když počasí bylo na pohled nejisté. Dopoledne jsem zašel do fitness, odpoledne jsem jel na hřbitov. Zkusil jsem pak náhradní autobusovou dopravu od Ústředního hřbitova do Modřic. Četl jsem na to nějaké stesky, ve skutečnosti mi to přišlo jako bezproblémové. Eva odjela hned po obědě na rodinné setkání. Vrátila se až v podvečer s pozdravy od rodiny.

Středeční deníček 3-7

2009-07-15T20:19:00.000+02:00

V pondělí bylo od rána teplo, odpoledne až vedro. Necítil jsem se nejlépe. Bylo to znát i na cvičení, kde jsem podal dost matný výkon, ale nic z obvyklých postupů jsem nevynechal. Eva na tom byla podobně.

V úterý byl den přímo tropický. Spíš jsem se dovlekl než došel domů v tom vedru. Zašel jsem hned do ateliéru, kde bylo kupodivu lepší klima a plná účast. Tvůrci se činili, tedy Jožka jako vedoucí udílel pokyny, odpovídal na dotazy a také chystal stojany a všechny malířské potřeby každé účastnici na míru. Adeptky se pak snažilly samy. Pak jsme si sedli v klubovně a trochu rozebrali chystanou středeční schůzku na modřické radnici.

V podvečer jsem chtěl zajít do fitness, ale na recepci nikdo nebyl, takže jsem to po chvíli čekání vzdal a spokojil se s cvičením doma. Večer nás překvapila prudká bouřka, blesky křižovaly temnou oblohu, hřmění znělo děsivě, proudy vod bičovaly zahradu a silnici.

Ve středu ovšem bylo zase tropické vedro. Klimatizace v zaměstnání jakž tak pomohla přežít. Jako na zlost jsem musel řešit nějaký problém s tiskárnou, tedy mám na mysli firmu, nikoliv přístroj. V tom shonu jsem zapomněl na obvyklé cviky v práci, schody jsem vyšlapal až v poledne.

Eva mi sdělila, že kvůli úternímu lijáku byl v GrandResidenci zrušen výlet, v blátivém terénu by to u Bobravy nešlo. Výlet se prý bude opakovat za 14 dní. Dozvěděl jsem se také, že další z pracovníků GrandResidence odchází. Je to pan Kopřiva, který měl na starosti údržbu. Na něho jsme byli zvyklí, myslím také, že to tu dobře znal do posledního šroubku, takže radost z toho nemáme. V podvečer jsme zašli do fitness, poprvé jsme se tam setkali s činností Ambulatoria. Ujistili nás, že jim nevadíme. Potom jsme zašli ještě do bazénu. Po horkém dni a po cvičení to bylo ideální osvěžení. Večer zase vypukla bouřka a liják.

Nyní ještě k hlavní středeční události. Když jsem přijel odpoledne domů, Jožka už na mě venku čekal, sjeli jsme k radnici autem. Pan starosta Ing. Josef Šiška nás přijal velmi přátelsky, navrhl možnost prezentace tvorby výtvarného ateliéru v prostorách radnice o svatováclavských hodech. Rovněž ochotně slíbil finanční podporu, totiž o tu si může ateliér zažádat na podzim. Je jen nutno zařídit, aby ateliér měl nějaký právní status. Jednotlivec si žádost podat nemůže. Dozvěděli jsme se i něco o dění v Modřicích, například, že se bude rekonstruovat jedna ze zdejších škol. Měli jsme oba z jednání velmi dobrý dojem a doufáme, že se nyní podaří ateliér udržet v činnosti. Atmosféru jednání dokládá obrázek.

Víkendový deníček 2-7

2009-07-12T17:40:00.000+02:00

V pátek bylo chladněji, dopoledne jsme jeli nakupovat. Odpoledne šla Eva do ateliéru, já jsem zůstal doma. Hrozila bouřka. Nakonec z ní nic ovšem moc nebylo. Jak se Eva vrátila, zašli jsme do fitness, potom jsem si ještě vyjel na kole. Všiml jsem si, že polní cesta, po níž se za suchého počasi dalo jet k Olympii, je rozoraná. Terén tam upravují, snad se dočkáme nových možností.

Sobotní ráno bylo převážně pod mrakem, teplo, občas chladný větřík... – Dopoledne jsme si zašli do posilovny. Po obědě jsme vyrazili na vycházku. Po silnici, resp. po chodníku, kde byla možnost, jsme šli do Přízřenic, tedy cestou, kudy jsem chodil kdysi dávno do školy. Pak jsme pokračovali přes náměstíčko kolem zanedbaného kostelíka směrem na soutok Svratky a Svitavy. Tam Eva dosud nebyla. Vycházku jsme prodloužili ke splavu, do místa, kde začíná i Svratecký náhon. Po přestávce jsme se vraceli k soutoku a odtud po břehu Svratky do Modřic. Po příjemné cestě si Eva natrhala luční kvítí, pozorovali jsme kachny a káčata i vydru, která se mihla na hladině, a vůbec celou tamější přírodu. U Olympie jsme nasedli na autobus směrem domů. Zastavili jsme se v Porta da Terra na občerstvení, potom jsme si ještě zašli zaplavat do bazénu. Jeden obrázek z vycházky je zde, více jich je v albu GrandResidence zcela dole: http://picasaweb.google.com/zdeny2/GrandResidence#

V neděli bylo teplo, dopoledne jsem zajel do Brna, po návratu zpět jsem zašel do fitness. Odpoledne jako obvykle jela Eva za maminkou. Já jsem si vyjel na kole, na cyklistické stezce bylo dost plno. Po návratu jsem si zašel do klubovny, našel jsem tam zv časopise Týden zajímavý článek o pivu, sice některá fakta mi byla již dříve známa, ale zde je to pěkně shrnuto.

Čtvrteční deníček 2-7

2009-07-09T20:43:00.000+02:00

V úterý jsme brzy ráno jeli společně, já do zaměstnání, Eva na druhý konec Brna za dcerou pomoci jí s dětmi, neboť ji čekalo vyšetření v nemocnici. Bylo docela příjemně, postupně však nastalo vedro. V zaměstnání mám k dispozici mobilní klimatizaci, což je ve vedru uspokojující řešení. Práce bylo po dovolené mnoho, nejotravnější však bylo probírání e-mailů. Mezi mraky spamů bylo nutno najít pár skutečných informací.

Ve středu bylo trochu chladněji, v podvečer v Modřicích i zapršelo. Cestou do zaměstnání jsem zaznamenal akci revizorů dopravy. Všechny cestující kontrolovali, mě jediného nechali bez povšimnutí. Stalo se to už několikrát za sebou. Asi jsem tak nenápadný.

Ve čtvrtek bylo o poznání chladněji. O den dřív jsem se musel nutit do cvičení a bylo to obtížné, dusno, dech mi nestačil... tento den jsem se cítil dobře, provedl jsem všechny cviky doma i ve fitness, zašli jsme i plavat. V pátek mám volno, takže mě čekají zase tři dny v klidu doma, doufám, že si konečně vyjedu na kole. – Eva vyprala textilie z balkonového nábytku. Dopadlo to dost zoufale, totiž to, co se stalo s původní barvou.

Nyní něco k PowerBooku. Před časem jsem si pochvaloval novou verzi iTunes 8.2. Musím to trochu poopravit. Opakuje se to co dříve, i když ne tak často. Totiž vždy po čase se odmítnou spustit. V zaměstnání mám také mac se stejným procesorem Power G4, přesto tam se iTunes spustí vždy. Příčina je tedy nejasná. Nicméně jsem našel přijatelné řešení. Pokud se tak stane, vyberu z iTunes Library a přesunu ji na plochu. Nyní se iTunes spustí, vytvoří si novou prázdnou Library, jsou tedy celkem nepoužitelné. Ukončím aplikaci, do koše vyhodím prázdnou Library a na její místo zpět přesunu původní Library z plochy. Spustím iTunes a ony zase fungují se vším všudy, tedy na nějaký čas, do doby, kdy se to opakuje. Věc pro mě záhadná, s MacOS problémy nebývají, je to perfektní systém.

Víkendový deníček 1-7b

2009-07-06T16:05:00.002+02:00

V neděli bylo od rána velmi teplo, dojem kazil zase podivný zápach v ovzduší. Rád bych věděl, odkud to pochází, pak by snad bylo možno něco podniknout. Dopoledne jsme šli s Jožkou do fitness, ale bylo to ve vedru úmorné.

Odpoledne jsem vyjeli na vycházku do Obřan. Od tramvaje stezkou hned u Svitavy, pak jsme vyšli na novou cyklistickou stezku. Vypadá pěkně, jezdilo tam hodně cyklistů i bruslařů, sem tam šli pěší jako my. Zastihl nás déšť, počkali jsme pod stromy, než přejde, pak bylo zase pěkně. Pořídil jsem dva snímky. Jeden je i v tomto blogu a jako takový se ocitne na picasa webu stejně jako druhý, který jsem tam přidal manuálně. U mostu v Obřanech jsem se dočetl, že cyklistická stezka vede i opačně, tedy odtud až do Komárova. To je velmi zajímavé, ale zatím netuším kudy.

V pondělí bylo také od rána teplo a dusno. Dopoledne jsme si zašli do fitness, ale jen na krátko v nastávajícím dusnu. Od 1. července mělo fungovat třídění odpadu. Speciální nádoby na odpady ani tento den nebyly vidět. Odpoledne jsme si vyšli na krátkou vycházku po okolí a cestou jsme něco koupili. Cestou mě napadlo, že občasný zápach v ovzduší by mohl pocházet z Drůbežářských závodů. Bylo přímo tropické dusno, tak zbytek odpoledne jsme trávili raději doma.

Víkendový deníček 1-7a

2009-07-04T20:03:00.000+02:00

Ve čtvrtek ráno jsme jeli s Burianovými autem na nákup do Olympie. Bylo to opravdu pohodlné, přijeli jsme i brzy zpět. Počasí bylo přímo tropické, přesto jsem se po návratu vzchopil a šli jsme oba dva do fitness. Odpoledne jsme byli doma, Eva v ateliéru, tam jsem zašel též a udělali jsme s Jožkou pár snímků. Přidal jsem je do alba Webová alba aplikace Picasa – Výtvarný atelier GrandResidence Modřice – Výtvarný atelier GrandResidence Modřice. Večer se Jožka i Lída na chvilku stavili, dotvořili jsme tam ještě popisky.

V pátek jsme se vypravili na malý výlet. Za cíl cesty jsme zvolili Menšíkovu rozhlednu ve vesnici Hlíně u Ivančic. Ranní počasí vypadalo nadějně. Jeli jsme autobusem z Modřic do Silůvek, tam jsme pokračovali pěšky k nádraží a odtud po modré turistické značce směr Hlína. Krajina byla pěkná, chyba na kráse však spočívala v tom, že zde zřejmě v noci vydatně pršelo, takže jsme se potýkali s blátivou, mazlavou hlínou po většinu cesty, opravdu do Hlíny v hlíně. Teprve ke konci bylo více štěrku a kamení a cesta se stala pohodlnější. Bylo teplo, až dusno, v ovzduší poletovala spousta různé havěti, což Eva zjevně hůře snášela. Když jsme si pak vykračovali vesnicí v umazaných botech, vše nasvědčovalo tomu, že za nedlouho bude déšť pokračovat. Rozhlednu jsme našli, byla však uzavřená. Mohu jen poděkovat autorce novinového článku, která napsala, že "dveře rozhledny jsou pro všechny otevřené i o víkendech a svátcích od desíti hodin ráno do pěti odpoledne". Kdyby vynechala literku i, tak bychom ve všední den nejezdili. Nicméně bylo tak zataženo a blesky i hřmění se blížily, takže bychom si zřejmě nahoru i při otevření netroufli. Posvačili jsme pod stromy na lavičce a šli hledat útočiště před blížící se bouřkou. Zjistili jsme, že autobus jede za půl hodiny. Než jsem však stačil pročíst jízdní řád, autobus přijel. Řidič byl tak laskav, že nás nechal čekat do odjezdu v autobuse. Mezitím začal liják. Dojeli jsme v pohodě do Zastávky, tam navazoval hned spoj do Brna. Ve 14 hodin jsme byli doma. Snímky z výletu lze zhlédnout zde: Webová alba aplikace Picasa – Na Menšíkovu rozhlednu – Na Menšíkovu rozhlednu

V sobotu ráno bylo velmi teplo a slunečno. Eva zjistila, že balené brambory, které jsem v pátek večer koupil zde v obchodě, jsou nepoživatelné. Šel jsem je hned reklamovat a paní mi vrátila peníze. Na recepci jsem spatřil paní Šebestovou. Po chvíli jsem se dozvěděl, co se stalo. Paní Šebestová má auto Mitsubishi s německou SPZ. Jak seděla na sedadle na benzince, čekala a četla si noviny, najednou se ozvalo: "Policie, otevřte!" Otevřela dveře, dovnitř zašmátrala cizí ruka a popadla naditou příruční tašku ze sedadla. Cizí muž i s touto kořistí skočil do připraveného auta s komplicem za volantem a v okamžiku byli pryč. V tašce byly doklady, peníze, dva mobily, platební karta... Následující anabázi si může každý představit. V době, kdy jsem se to dozvěděl, usilovala zrovna o zablokování karty. - Z recepce jsem si vzal klíče a šli jsme cvičit. Přišel i Jožka. Od něho jsem se dozvěděl, že Lída měla nehodu, upadla a poranila si nohu. Zmínil se také o plavání v bazénu v pátek. Situace se mu zdála neúnosná, bylo tam plno.

Středeční deníček 1-7

2009-07-01T19:04:00.000+02:00

V pondělí ráno počasí vypadalo nadějně. Venku bylo až dusno, ale obloha byla z větší části hrozivě černá. Od Jožky jsem se dozvěděl, že Olympii lze objet na kole zezadu. Protože po polní cestě bych nyní po dešti jet nemohl, sedl jsem na autobus a zajel se tam podívat. Trasu jsem prošel, vypadá to nadějně. Musí se objet staveniště, silnice je nová, dost široká a málo frekventovaná. U ochodního domu Kika pak lze přes parkoviště najet na široký chodník a kolem benzinky dojet až ke stanovišti kol u Hypernovy. Cestou jsem viděl kolony zemědělské techniky, byli to zemědělci protestující proti nízkým výkupním cenám mléka. Zřejmě se už vraceli zpět a nám cestu nezablokovali. Doma jsem e-mailem vznesl dotaz do Olympie, zda počítají s úpravou terénu také pro cyklisty. Zde je odpověď: "Dle informací od pana Kopala Vás chci informovat, že s napojením cyklistické stezky (na mostě u soutoku řek Svratky a Svitavy) se v rámci budování zelené zóny Centra Olympia počítá (dokončeno jaro 2010). S pozdravem G. Lauterbachová, Somerston Olympia CZ, s. r. o."

Odpoledne jsme měli sraz kvůli koupi šicího stroje. Eva byla v obchodě dříve a zjistila, že je už dopoledne vyprodali. Musel jsem to tedy sdělit Juditě, aby zbytečně nikam nejezdila. My jsme potom ještě zajeli do Lidlu v Komárově a tam - jeden kousek čekal jen na nás. Jak jsme zaplatili, strhla se bouřka. Museli jsme tedy čekat, až ustane, pak jsme já s krabicí v podpaží a Eva obtížená dalšími taškami spěchali na autobus. Strojem je nadšená. Zabývala se jeho poznáváním většinu zbytku dne.

V úterý bylo ráno krásně. Dopoledne jsem byl v bazénu, vzal jsem panu Jedličkovi kontakt na hodonínské lázně, což jsem mu slíbil o den dřív. Odpoledne jsem vyjel na kole. Zastavil jsem se u splavu na Svratce. Teklo hodně vody, která vlekla větve i menší kmen, zachytily se právě na splavu. To je vidět i na snímku.

Ve středu od rána bylo letní vedro. Na devátou jsme šli do jógy, Eva vůbec poprvé a byla velmi spokojená, paní Trubelíkové si váží, máme ji oba rádi. Po poledni k nám přijela na kole Judita. Prohlédla si šicí stroj, na to je ona expert, poseděli jsme při kafíčku... Potom jsme jeli koupit rifle. Eva si je vybrala předem, jsou parádní. Cestou zpět nás zastihl déšť, po horkém dni trocha ochlazení.

Víkendový deníček 4-6

2009-06-28T18:33:00.000+02:00

Ve čtvrtek se počasí konečně zlepšilo, venku bylo přes závany větru teplo, i sluníčko se objevilo. Na cvičení přišla kromě mě jen paní Šebestová. Na tabuli v přízemí jsem si přečetl, že v pátek od večera kvůli výměně kabelů nepojede internet, že na 15. července se chystá výlet údolím Bobravy a připravuje se třídění odpadů od 1. 7. Ve velké, dosud nepoužívané místnosti v přízemí se vznikne lékařská ordinace. Zrovna ji začínali zařizovat, jde o větší úpravy. Paní MUDr. Hálová bude ordinovat dvakrát za týden od 16. 7.

V pátek bylo polojasno a teplo. Ranní cvičení s paní Kučovou odpadlo. V bazénu byla chvílemi pěkná tlačenice, setrval jsem jen kratší dobu. V poledne jsem sjel autobusem nakoupit do Olympie. Odpoledne jsem to zkusil znovu na kole. Podle Jožkovy rady jsem to vzal z mostu u soutoku Svratky a Svitavy polní cestou, obtížnou, naštěstí krátkou. Kdyby šlo Olympii objet zadem, bylo by to ideální, zatím jsem se musel opatrně sunout předem. Uvidíme, jaké to bude zdejších po stavebních úpravách, snad tam něco pro cyklisty udělají. Nakoupil jsem tolik rybího masa, že si ho moje choť může užít do sytosti. Pořád po něm vzdychala, takže má, co chtěla.

Víkend byl polojasný až zatažený, celkem teplý, v sobotu občas sprchlo, ovzduší bylo poznamenáno neznámým nepříjemným pachem záhadného původu. Internet už v sobotu ráno ráno fungoval. Byli jsme ve fitness i bazénu, Eva navštívila maminku, zpívala v neděli na slavnostní mši v Zábrdovicích. V neděli odpoledne silně pršelo, čekali jsme, až to ustane, pak jsme zajeli do Olympie podívat se po oděvních a jiných doplňcích. Předpokládali jsme, že tam kvůli dešti bude klid, ale zmýlili jsme se. Parkoviště zaplněná, uvnitř davy. Při špatném počasí je tento ráj konzumu zřejmě lákavou formou, jak strávit odpoledne.

Středeční deníček 4-6

2009-06-24T19:38:00.000+02:00

V pondělí ráno bylo zase zataženo. Vyjel jsem do Brna. Nejdříve jsem v cestovní kanceláři objednal a zaplatil letní pobyt v Chorvatsku. Potom jsem navštívil dobrou duši Juditu, ta mi opravila poškozený zip na kapse bundy. Práce pro vraha, hodnotila to a popisovala mi postup. Pro mě to moc srozumitelné nebylo, ale jsem moc rád, že se to povedlo. Slíbila jít se mnou koupit jednoduchý šicí stroj pro Evu. Moje ženuška také doma šije, bude se jí hodit.

V úterý od rána bylo stejné počasí, tedy zataženo. V půl deváté jsem šel spolu s Lídou po delší době zase na speciální cvičení s paní Kučovou. Cvičili jsme s malými míči. Dozvěděli jsme se něco o činnosti nového Ambulatoria, čili rehabilitační služby. Budeme moci používat jimi dodané cvičební stroje, lavice, bradla, posuvný pás na běhání... Nemají smlouvu se zdravotní pojišťovnou, takže veškerá jejich nabídka bude za hotové. Zřejmě se nám přiležitostně oficiálně představí a nabídnou služby. Potom jsem pobyl chvíli v bazénu a vířivce, jak tam plavalo více lidí, tak jsem se odporoučel. Stejně jsem spěchal do Brna, abych se podíval po nákupu měny euro na chystanou dovolenou.

Ve středu spolu s Jožkou a Lídou jsme byli na cvičení jógy, potom jsem spěchal do Brna vyřídit si pas. Pršelo, ale v Brně už déšť ustal. K vyřízení pasu nebylo třeba nic, jen občanský průkaz a šest stovek v peněžence. Při vyřizování mě fotografovali, odebírali otisky prstů. Zíral jsem na to, mají nás pěkně zdokumentované. Autobus zpět byl pěkně nacpaný, dusno, záda mě bolela, úplně jsem odpadal. Probral jsem se (nejen já) na Modřické ulici, kde zrovna z jednoho pěkného domu vyváželi septik. Puch byl znatelný i před vchodem do GrandResidence.

Víkendový deníček 3-6

2009-06-21T17:16:00.000+02:00

Ve čtvrtek ráno bylo krásně. Po deváté ráno zavolala paní Kučová a sdělila, že nebude na cvičení kvůli doprovodu klienta k lékaři. Navrhla mi, abych si vyzvedl klíče a šel tam cvičit. Stalo se, nikdo jiný nepřišel, Burianovi ovšem byli mimo Modřice. Zkusil jsem znovu zapojit přívod elektřiny ke cvičebním strojům. Okamžitě naskočilly, displaye se rozzářily, tedy chyba byla zde. Po návratu domů kolem poledne zavolala paní Kučová znovu a zrušila páteční speciální cvičení ze stejných důvodů jako ráno. Byl jsem rád, že to v obou případech sdělila, a slíbil jsem předat informaci Lídě.

V poledne klepal na dveře pan Kopřiva. Potřeboval si opsat číslo ze dveří. Překvapil mě tím, že byl vybaven maličkým laptopem, snad Asus EE. Prý ho dostal, aby nemusel psát na papír. Dřív se na takové účely užívaly PDA, ty ovšem ustupují do pozadí, Palm už od jejich výroby upustil zcela. Ovšem dnešní netbooky, pokud jsou maličké a případně i vybavené SSD místo HD, jsou na takové mobilní použití ideální.

Ve 14 hodin jsem šel do wellness. Nikdo tam nebyl kromě obsluhující milé slečny Jany. S Evou ji máme snad nejraději ze všech. Byl jsem v sauně, parní lázni, bazénu i vířivce. Opravdu jsem si to užil. Osvěžil jsem se dvěma plechovkami piva Radegast, dá-li se to tak říci, protože to nebylo nic dobrého, Starobrno by byla lepší nabídka.

Cvičební den jsem završil doma obvyklými prostocviky, pak večer ve fitness s Evou, kterou jsem tam doprovodil. Samozřejmě jsem jí nedělal jen společnost, ale také jsem se připojil, byť jen asi s polovičním úsilím.

V pátek dopoledne bylo deštivo. Po hodinovém pobytu v bazénu jsem zajel na kole do knihovny v Modřicích. Spěchal jsem zpět, protože déšť zesílil.

V sobotu bylo také deštivo. Plánovali jsme si výlet na přehradu, totiž podívat se na sníženou hladinu jezera, Eva také toužila navštívit hrad Veveří. Kvůli počasí jsme s tím moc nepočítali, ale pak se jednu chvíli zdálo, že se vyjasňuje, tak jsme vyjeli. Už cestou bylo zřejmé, že jsme byli moc velcí optimisté, nicméně jsem trval na pokračování. Přehradu jsme spatřili, skutečně tak nízký stav vody zde nebývá. Všude byly zábrany, aby nikdo nepřišel na okrajích k úrazu. Šli jsme brzy zpět, začalo pršet a bylo chladno.

Věnoval jsem se také novému firmware 3.0 pro iPhone. Nemohl jsem aktualizaci provést oficiálně přímo přes internet pomocí iTunes, ale oklikou. Mám iPhone 1. gen. dovezený neoficiálně, nikoliv koupený v běžné obchodní síti. K instalaci jsem se odhodlal sám, tentokrát to bylo celkem jednoduché, i když jsem měl dosud FW verze pouze 2.2. Potřebné jsem stáhl z internetu. K instalaci jsem musel znovu spustit iTunes 8.2, s nimiž jsem měl dosud problémy. Povedlo se a co víc, nové iTunes už fungují dobře, nevím, zda to souvisí s provedeným odblokováním a synchronizací, která se provádí jejich prostřednictvím, nebo zda na to měly vliv předchozí update software. S předchozí verzí iTunes by už iPhone nespolupracoval.

V neděli bylo od rána opět krásně. Při vzpomínce na sobotní cestování mohu jen pokrčit rameny. Změny počasí jsou nečekané a časté. V pondělí má zase pršet. Program jsme měli obvyklý. Odpoledne jsem váhal s jízdou na kole, obloha se zatáhla, ale nakonec jsem vyjel. Po návratu jsem zopakoval domácí cvičení s ručníkem a míčem. Celkem spolehlivě to napraví nejistotu či bolest v oblasti bederní páteře.

Středeční deníček 3-6

2009-06-17T19:29:00.000+02:00

Ve středu ráno bylo krásné počasí. Dole na nástěnce jsem si všiml nového oznámení. Opět tam jsou přání k narozeninám, dále pokyny k alarmům, k účtování mimořádných služeb a oznámení o promítání filmu Vratné láhve odpoledne v klubovně. To je dobré. Film mě ovšem nezajímá, už jsem ho viděl. V devět zazvonil telefon, Jožka volal z fitness, zda přijdu na cvičení jógy. Nějak už jsem s tím už nepočítal, ale rychle jsem se převlékl a sjel dolů. Počkali na mě, zúčastnila se i paní pečovatelka Iva. Po cvičení vychrlila řadu námětů, co by se mělo či mohlo dělat. To ovšem musí uplatnit jinde, já si mohu jen něco myslet.

Odpoledne jsem jel do Brna na pedikuru. V poledne bylo polojasno, ale z mraků nesprchlo. Po návratu jsem cvičil doma, později jsem se šel podívat do fitness. Něco se tam totiž dělo. Dva pánové stěhovali cvičební stroje pro novou činnost - rehabilitaci. Mají obsazený jeden z volných bytů. Požádal jsem je, aby znovu zapojili stroje přesunuté o kus dál. Když jsme tam pak v podvečer přišli, vše bylo připraveno, ale displaye strojů nic neukazovaly.

Rozhodl jsem se, že tímto 115. záznamem přeruším každodenní psaní do tohoto blogu. Myslím, že jsem ze svého pohledu život v GrandResidenci popsal od počátečního překvapivého objevování až po běžnou denní realitu. Nedělám žádné definitivní rozhodnutí. Psát budu vždy po nějaké časové prodlevě, podám shrnutí za nějaké období, po několika dnech či po týdnu.

Úterní deníček 3-6

2009-06-16T19:49:00.000+02:00

V úterý ráno to vypadalo spíš na déšť, ale v průběhu dopoledne se vyjasnilo. Ráno jsem šel do lékárny, na schodech jsem potkal paní Hrejsovou, která nemohla pochopit, proč nikdo v kanceláři není. Dole jsem spatřil Lídu, také rozpačitě krčila rameny. Dveře od fitness byly zavřené, čekala na speciální cvičení. Já mám nařízenou dovolenou, jsem tedy doma, ale na toto cvičení jsem po včerejší zkušenosti nešel. Konečně jsem slyšel paní uklizečku, jak vysvětluje, že paní Kučová ráno odjela s klientem k lékaři. Nemohu než opakovat, v komunikaci jsou zde nedostatky. Je snad problém dát oznámení na nástěnku? Nebo to nestojí za to? Já si to nemyslím.

Po delší době jsem šel v devět hodin plavat, zdržel jsem se krátce, bylo tam dost těsno. Někdy večer s Evou to bude lepší. Jožka a Lída mi sdělili, že budou mít do konce týdne povinnosti u dcery zde v Brně, nicméně sem občas zajedou. Možná to vyjde i na společnou jízdu na kole.

Odpoledne jsem jel do Brna něco vyřizovat, cestoval jsem s panem Bilíkem, rovněž na cestě zpět jsme se setkali a popovídali jsme si. Eva již byla doma. Šla do ateliéru malovat.

Vrátila se až k 18. hodině a poněkud rozrušená. Dozvěděl jsem se, že paní Německá Jožkovi odmítla proplatit účet za nákup potřeb a sdělila, že si svou zálibu mají financovat sami. Logické, jistě. Jako součást základních služeb GrandResidence je uvedena výtvarná dílna. Tu vede paní Kučová a sem patří i výtvarný ateliér. Jožka se jeho vedení ujal, věnuje se lidem, učí je postupy a techniky, vysvětluje, nakupuje potřebné... Nemá snad jeho činnost hodnotu? Nikdo mu předem neřekl, že si to musí účastníci platit navíc. Proč mu vlastně tuto činnost nabídli a schválili ji? Skalní členové jako Eva a paní Trubelíková si jistě potřeby koupí. Ale co okrajoví účastníci? Pokud tam někdo přijde, bude si to trochu chtít zkusit, bude si chtít popovídat... mají mu předem říci: "bez placení sem nechoďte."? Snad má taková aktivita širší poslání, je to příležitost pro různé lidi. Často s nimi mluvím, vím, že někteří jsou neklidní, smutní, trpí osamělostí a nedostatkem kontaktů. Pokud firma sponzoruje taneční skupinu, jak jsem slyšel, proč je tady problém? Všichni klienti GrandResidence platí nájem, nijak nízký. Většina z nich je starších a nečerpá různé zaplacené základní aktivity. Některé základní věci, předem avizované jako samozřejmé, v život uvedeny nebyly vůbec. Kde je chyba?

Pondělní deníček 3-6

2009-06-15T20:44:00.000+02:00

V pondělí ráno bylo pěkně, jel jsem trasou, ke které jsem se po zkouškách přiklonil, tedy z Komárova autobusem 67 na zastávku Zimní stadion, tam přejdu velkou křižovatku a za tři minuty jsem na další zastávce. Zde přesednu na trolejbus 25, 26, přejedu tři křižovatky, vystoupím na první zastávce na Kotlářské přímo před budovou, v níž sídlí naše firma. Stihnu to dobře. Nazpět jdu pěšky kolem Lužánek zase na zastávku 67, dojedu do Komárova, zde mi za chvilku jede autobus 49 do Modřic. Tedy samozřejmě při optimálních podmínkách, pokud není nějaká dopravní kalamita. Stihnu to za tři čtvrti hodiny.

V 16 hodin jsem byl již doma, Eva přišla přede mnou, vyřizování na úřadech také stihla rychleji, než původně předpokládala. Sdělila mi však nepříjemnou zprávu. Posilovna je nepřístupná, prý z nějakých organizačních důvodů. Odpolední plánované cvičení bylo zrušeno. Na internetové stránce ani na nástěnce v přízemí žádná informace nebyla. To považuji za chybu. Na nástěnce například nejsou ani oznámení o narozeninách, prostě jako by vše interní odumřelo.

Nedalo mi to a šel jsem se sám podívat. Na recepci jsem se dozvěděl, že nějaký pan doktor snad bude ve fitness provozovat terapii, vzal si dnes klíče, aby tam dodal potřebné zařízení. O klíče se pak zajímal i pan Vidlák, slečna nevěděla, kdo je nyní má. Šel jsem tam, bylo otevřeno, cvičili tam Vidlákovi a sdělili mi, že za čtvrt hodiny skončí. Současně jsem si všiml nového zařízení, které zabíralo podstatnou část místnosti, zatím jen bez ladu a skladu položené.

Vyšli jsme tedy potom pro klíče, slečnu jsme však potkali už na schodech. Dozvěděli jsme se, že posilovnu používá nějaký zaměstnanec. Čili zase jsme čekali, až o půl osmé nám zavolala a mohli jsme jít. Netuším, o co jde, co se tam bude provozovat, ani jaké důsledky pro nás to bude mít. Na cvičení na podlaze, na jógu, už to nevypadá. Fabulovat nechci, snad nám někdo podá vysvětlení.

Víkendový deníček 2-6

2009-06-14T20:30:00.000+02:00

V sobotu bylo od rána pěkně. Hned ráno jsme si zašli do fitness, pak se Eva věnovala vaření, já jsem zajel do Komárova. Nakoupil jsem v Lidlu a prošel si trochu terén. Zjistil jsem, že bez problému mohu jet na kole po cyklistické stezce do Komárova, pak z ní včas (nejlépe u odpočinkového zařízení, které nikdo nepřehlédne) odbočit do terénu vpravo a pohodlně se dostat na Hněvkovského k řízené křižovatce. Po jejím překonání se cyklista ocitne na obrovském parkovišti před Lidlem a dalšími objekty. Z toho vyplývá, že není nutno jezdit až na silnici a tam se lopotit s cestou mezi auty či po chodníku, namnoze pak pěšky vedle kola.

Po obědě jela Eva za maminkou. Já jsem hned odpoledne jel na kole vyzkoušet zmíněnou trasu. Opravdu jsem se v poklidu dostal až k Lidlu. Jedině při cestě zpět je vhodné najet hned před Lidlem na chodník a ujet těch pár metrů k semaforu. Já jsem jel výjezdem pro auta. Pokud jedou současně i auta, není to pohodlné. Na stezce bylo mnoho lidí na bruslích i pěšky, tak jsem musel dávat pozor, nezřídka zpomalovat a vyčkávat, až se cesta trochu uvolní.

Odpoledne jsem psal článek, cvičil doma, četl si... večer jsme šli do bazénu. Byli jsme tam sami dva, úplná idyla.

V neděli ráno opět krásné počasí. Eva odešla do kostela. Já jsem se už v sobotu večer domluvil s Jožkou na servisu kola. Skutečně se ozval, vzal s sebou nářadí a olej. Utáhl řidítka, odmontoval zrcátka a promazal řetěz. Domlouvali jsme se na nějaký výlet, už má trasy promyšlené. Zatím je však zavalen dozvuky svých narozenin, návštěvy stále nekončí. Musíme počkat. Potom jsem se vypravil do fitness. Doma jsem pak také ještě cvičil. Je to nezbytné. Bylo mi již opravdu lépe, záda přestala bolet.

Odpoledne jela Eva na rodinné setkání, já na hřbitov. Jako v sobotu jsem i nyní obhlížel trasu vhodnou pro jízdu na kole. Vypadá to tak, že po Renneské to půjde snadno, dále po Vídeňské po širokém chodníku, jen občas se vyskytne drobná překážka v podobě nájezdů na chodníky. Stačí sejít a učinit pár kroků pěšky, tak až ke hřbitovu. Tam je vjezd na kole zakázán, ale mohu pokračovat po chodníku kolem zdi až na konec a dostat se tam vchodem od Bohunic. Odtud to bude jen kousek až na místo.

Eva se vrátila později, hned jsme šli plavat. Zprvu pohoda, pak se tam nahrnulo více lidí včetně dětí. Ale stačilo nám to bohatě.

Páteční deníček 2-6

2009-06-12T20:03:00.000+02:00

V pátek ráno bylo chladno, od severu i západu se hrnulo temno, zataženo. Počasí v tomto duchu bylo nadále, několikrát zapršelo, mezitím vysvitlo slunce, samá změna.

V práci jsem si na mini mac nainstaloval Leoparda, čili systém 10. 5, provedl jsem všechny aktualizace. Jsem na to už zvyklý doma, tak jsem si to upravil stejně i tam. Ještě kdyby pracovní mini byl tak rychlý jako ten doma. Během dne mě postupně zavalili úkoly, vše na poslední chvíli, musel jsem se činit. Od úterka mám nařízenou dovolenou, a jak je zvykem, práci až na drobnosti za mě nikdo neudělá.

Po pracovní době jsem spěchal na autobus 67. Odjeli jsme včas, ale po chvilce se vše zbrzdilo, autobus putoval přískoky, minuty ubíhaly, všude kolem kolony aut, všude dopravní zácpa. Nakonec jsem se s velkým zpožděním dostal do Komárova. Odamtud už cesta probíhala normálně.

Doma jsem provedl cviky, pak přišlo na řadu jídlo, po přestávce opět spolu do fitness. Bylo mi však hůře, záda zase byla cítit. Snad se to ve dnech volna zlepší.

Čtvrteční deníček 2-6

2009-06-11T20:53:00.000+02:00

Ve čtvrtek ráno jsem vstoupil do mlhy, bylo i chladno. Cestou do Brna se však rozplynula, přes den bylo celkem zataženo, ale docela teplo.

Z práce jsem jel autobusem linky 67 ze zastávky Zimní stadion, dobře mi to vyšlo i v Komárově. Za tři čtvrtě hodiny jsem byl doma. Hned jsme šli k Burianům, Jožka měl ve středu narozeniny, oslavu stanovil na čtvrtek. Popřáli jsme mu, už před námi přišly paní Trubelíková a Knosová. Poseděli jsme, a jak to bývá, povídali jsme si o všem možném, po osmnácté hodině jsme se rozloučili. Ostatně přišli jim další gratulanti z rodiny. Během posezení se ozval alarm, později jsem se dozvěděl, že jedna paní připálila vajíčka, což stačilo způsobit povyk. Celkem legrační záležitost. V tomto týdnu to bylo již podruhé, jednou to bylo brzy ráno, když už jsem byl pryč, něco spálili v restauraci. Na chodbách hučely větráky, málem nešlo pro průvan otevřít dveře. Přes konzumaci slivovice jsem byl celkem v pořádku a po příchodu domů jsem se hned dal do domácího cvičení. Potom jsem vyzvedl klíče a šli jsme do fitness. Fotografie je jak jinak z oslavy. Ostatní jsou na:Webová alba aplikace Picasa – GrandResidence – GrandResidence

Středeční deníček 2-6

2009-06-10T19:32:00.000+02:00

Ve středu bylo od rána deštivo. Z Komárova jsem tentokrát zkusil cestovat autobusem 67. Zastávka je dost daleko, nicméně spoj v 6. 45 ze zastávky Sazenice jsem snadno stihl, před sedmou jsem vystoupil na Schodové, pak přes Lužánky na Kotlářskou. Autobus byl část trasy úplně obsazený, mládež však kompletně vystoupila na nám. 28. října, pak bylo zase volno. Stihl jsem to s nepatrným zpožděním.

V práci jsem se rozhodl pro update systému. Zlobilo mě Safari a Cyberduck. Odinstaloval jsem lokalizaci a přes Software Update jsem nainstaloval 10. 4. 11, lokalizaci jsem vynechal. Obě aplikace už fungují správně. Rovněž iTunes 8.2 funguje bez problému, mám procesor Power stejně jako na powerbooku, kde nové iTunes ne a nejdou. Něco ještě doma zkusím.

Dopoledne silně pršelo, úplná průtrž mračen. V poledne už zase klid, bylo pod mrakem, ale teplo. Z práce jsem šel něco osobního vyřídit, na Francouzské ulici jsem se v obchodě zastavil koupit pár drobností. Zaujal mě cikánský klučina, tak deset let, přišel se vzkazem od maminky, zda by nedali cigarety na dluh. Prodavačka pozvedla obočí, ale vyhověla, hoch dodal, že maminka to připíše k předchozímu. Prodávat takto na dluh jsem neviděl, nepamatuji si.

Když jsem dorazil domů, čekala mě Eva s pokrmem, také jsem cvičil doma a pak jsme šli spolu ještě do fitness.

Úterní deníček 2-6

2009-06-09T19:46:00.000+02:00

V úterý svítilo od brzkého rána sluníčko. Autobus mě dovezl do Komárova, ale nabral asi trochu zpoždění, ujíždějící devítce jsem mohl pouze zamávat. Nezbylo než čekat, konečně jela dvanáctka, zato se třemi vozy v jedné soupravě. Když jsme dojeli na nádraží, spatřil jsem jedničku i šestku jako na zlost rovněž těsně před odjezdem. Pokračoval jsem tedy dál ve stejné tramvaji a nakonec jsem vystoupil až na Tivoli. Sešel jsem po Kotlářské, nasbíral jsem celkem čtvrthodinové zpoždění. - Cestou domů jsem chtěl něco vyřídit, ale zase mi to nevyšlo, jel jsem tam zbytečně. Vracel jsem se tramají do Komárova a tam opět - autobus mi ujel před nosem. Skutečně cestování v tento den bylo samá mrzutost, takže ačkoliv jsem měl v úmyslu vyjet si chvíli na kole, po této cestovní zkušenosti jsem zaváhal.

Po domácím cvičení jsem se šel najíst do Porta da Terra. Paní na recepci, jak mě spatřila, hned mi automaticky podávala klíče od fitness. Domluvili jsme se, že si je vezmu až po jídle. Když jsem byl hotov, řekla mi, že klíče si mezitím vzal pan Vidlák. Slíbila mi, že mi zavolá, až klíče vrátí. Stejně by to hned po jídle nebylo vhodné. Skutečně mi zavolala, cvičil jsem a rozmyslel jsem si i jízdu na kole. Vyjel jsem si přes Modřice, napojil se na cyklistickou stezku do Přízřenic. Bylo tam mnoho lidí na kolečkových bruslích, což bylo nepříjemné. Někteří docela bezohledně překáželi.

Eva měla vyřizování ve věci svého brněnského bytu, takže celé odpoledne nebyla doma. Proto jsem šel jíst do restaurace. Přišla unavená o půl osmé, tedy chvilku po mém návratu z jízdy na kole.

Pondělní deníček 2-6

2009-06-08T20:20:00.000+02:00

V pondělí bylo od rána pěkně. Vyjíždím autobusem po půl sedmé, do sedmi to v pohodě stihnu na Kotlářskou. Přestupuji v Komárově, pak devítkou k divadlu, tam mam-li štěstí, chytnu tramvaj šestku, ale to je málokdy, pak hned nato jede jednička, ta je ovšem dost zaplněná. Pracovní den byl stejný jako předchozí, důsledně jsem šlapal po schodech, v místech, kam chodí kuřáci, jsem se ve vhodné chvíli nerušeně protahoval. Zatím pracovní prostředí snáším bez úhony.

Cestou domů jsem měl dost vyřizování. Nejdřív hodinářství, tam mi řekli, že opravu udělají do hodiny. Běžel jsem k soudu, naštěstí jsem na chodníku spatřil známého, který tam pracuje. Vzal mě s sebou a tím jsem se vyhnul kontrole u vrátnice. Návštěvník tam musí vše kovové odložit a projít kontrolním rámem, který ohlásí případné další kovové prvky. Po jakých atentátnících pátrají, netuším, pociťuji to jako zbytečné otravování. Známý mě zavedl do příslušné kanceláře, ale referentka tam nebyla. Vyhledal mi jinou a ta to se mnou vyřídila. Nebýt jeho laskavé pomoci, asi bych tak dobře nedopadl. Pak jsem spěchal na magistrát pro občanský průkaz, tam to šlo hladce. Když jsem se vrátil do hodinářství, zakázka byla také hotova. Zpět jsem jel tramvají z náměstí Svobody s přestupem u hřbitova až do Modřic.

Eva na mě čekala s jídlem, měla radost z brzy opravených hodinek. Nejdříve jsem provedl domácí cvičení, pak jsem se najedl. Po kratším odpočinku jsme šli do fitness. Cítil jsem se unavenější, ale přinutil jsem se k obvyklým postupům a pak bylo zase lépe.

Odepsali mi z Dopravního podniku a potvrdili, že jsem měl pravdu. Nabádali mě, abych si v případném sporu s řidičem zaznamenal čas i číslo autobusu. Snad už k tomu nedojde.

Víkendový deníček 1-6

2009-06-07T21:15:00.000+02:00

V sobotu ráno bylo zataženo, vypadalo to na déšť. Poseděli jsme při snídani, potom jsme se vypravili do fitness. Po návratu se Eva věnovala vaření, já internetu. Po obědě Eva jela za maminkou, já jsem zůstal doma, ven se mi kvůli počasí ani nechtělo. Zabýval jsem se dokumenty a fotografiemi po rodičích, vyřadil jsem zbytečné, uchoval to, co mi památku bude připomínat nadále. Nejspíš ale většinu zdigitalizuji. V práci se mi vrátil do užívání skener, takže si na to čas někdy udělám.

Později odpoledne ukázalo počasí vlídnější tvář, tak jsem se odhodlal vyjet na kole. Nejdřív po silnici do Přízřenic, pak po stezce do Dolních Heršpic. Zajel jsem zezadu k nákupnímu centru Avion a podíval se, jak tam lze na kole zajet. Cestou zpět jsem si udělal zastávku u splavu. Matně jsem vzpomínal, jak jsme tam jako děti chodili. Domů jsem opět dojel silnicí, je opravdu mizerné kvality, spíš vhodná pro terénní vozidlo. Doma jsem pak ještě cvičil obvyklou sestavu s balonem a ručníkem.

Když se Eva vrátila, šli jsme do wellness. Nebylo tam prázdno, ale v bazénu samém bylo volno.

V neděli bylo od rána pěkně. Dopoledne jsme jeli do města, doprovodil jsem Evu na bohoslužbu v pravoslavném chrámu. V autobuse řidič nechtěl uznat roční jízdenku jako platnou pro dvě osoby. Nedal jsem se a nezaplatil jsem nic navíc. Na jízdence je to výslovně napsáno. Raději jsem však odpoledne ještě napsal Dopravnímu podniku, doufám, že se to vyjasní. V chrámu se slavil svátek, liturgie trvala dlouho, takže jsme odešli předčasně, domů jsme přijeli stejně až v poledne. Po obědě Eva zase spěchala za maminkou, já jsem setrval doma, pak jsem se dal do cvičení, nejdříve ve fitness, pak i v bytě.

Když se Eva vrátila, poseděli jsme na balkoně, čekali jsme, zda bude v bazénu méně hostů. Před osmou zavolala slečna z recepce a my jsme mohli vyrazit. Skutečně byla situace příznivá, zaplavali jsme si.

Páteční deníček 1-6

2009-06-05T23:44:00.000+02:00

Pátek mi vyšel v zaměstnání stejně jako předchozí dny. Práce mám mnoho, ale důsledně se věnuji dříve popsaným zpestřením tělesnou aktivitou pracovní doby. Je to nezbytné a zatím to vychází docela dobře. Domů jsem šel přes střed města, bylo tam rušno, všude se někdo snažil upoutat pozornost - prodejci, řečníci, Dny malých pivovarů atd. V iStyle jsem koupil do práce podložku pro myš, pak jsem vyhlížel nabídku jahod, koupil jsem je u Tesca.

Doma mě přivítala ženuška s úsměvem a nadílkou čerstých palačinek. Věnoval jsem se cvičení doma, potom s Evou ve fitness. Pak jsme si dali chvilku pohody při šálku kávy. Na osm hodin jsme byli domluveni s Burianovými na společné sledování ohňostroje na Špilberku.

V osm jsme vyjeli jejich autem, zamířili jsme na výstaviště bránou č. 8. Tam nás dirigovala obsluha s parkováním, Jožka jim ale začal tvrdit, že má sandály a nemůže zaparkovat ve štěrku. Blahosklonně nám přidělili vhodnější místo, já jsem se scénkou pobavil. Nato jsme šli skrze pavilony s expozicemi autosalonu. To je mimo můj zájem, zaujala mě jen vozítka na elektřinu. Nebylo mi jasné, jak můžeme z výstaviště hrad vidět. Po chvíli zkoumání situace a uvažování jsme šli zpět, ale narazili jsme na koncert Mira Žbirky. Spolu s davem dalších jsme pár minut poslouchali. Tato hudba mi nevadí, ale decibely aparatur mi mírně řečeno kazí dojem. Zde se setkali Burianovi také s vnoučaty a jejich tatínkem. Posléze jsme jeli do města, měli jsme v úmyslu blíže ke Špilberku, někam po Úvoze. Jak jsme se blížili k Mendlovu náměstí, vyloupl se nám před očima osvětlený Špilberk jako na dlani. Zastavili jsme v ideální pozici v bočním pruhu. Konečně jsme se dočkali ohňostroje. Nikdy jsem to takto ještě neviděl. Některé efekty byly velkolepé, se zaujetím jsme to všichni sledovali. Z mumraje odjíždějících aut se Jožka dobře dostal, pak nás překvapil zkratkou skrze prostory benzinky u Futura, zabočením zpět, pod most a přes železniční přejezdy do Přízřenic. Fotografii jsem pořídil iPhonem v autě přes sklo.

Čtvrteční deníček 1-6

2009-06-04T21:43:00.000+02:00

I ve čtvrtek ráno jsem jel dříve, abych byl v 7 hodin ve firmě. Chtěl jsem si v klidu upravit docházkový deník. Už jsem z toho rytmu dávno vypadl, tak jsem musel zavčas opravit chybějící záznamy. Také jsem se věnoval čištění displaye pracovního computeru a odstranění jiných nečistot, které se nasbíraly za měsíce, co jsem tam nebyl. Zejména klávesnice po očistě přímo volala. Během pracovního dne jsem dbal na určitý režim, abych ulevil svým zádům a udržel je bez bolesti. Chodil jsem se projít a protáhnout, dvakrát jsem vyšel po schodech do desátého patra. Skutečně to mělo příznivý efekt.

Když jsem přišel domů, hned jsem začal cvičit s balonem a ručníkem. To jsem si stanovil jako pravidlo. Potom jsem šel do fitness. Myslel jsem, že tam nikdo nebude, ale přišel pán, který zde pracuje. Dal se do cvičení a sdělil mi, že jde k armádě a musí se podrobit náročným tělesným testům, takže musí kvůli krátké lhůtě finišovat. Cviky, které prováděl se mi zdály přímo brutální, ale asi to u speciálních armádních jednotek není nic zvláštního.

Slečna z recepce na mě nezapomněla a přinesla mi knihu Andělé a démoni od Dana Browna. Film podle této knihy jsme nedávno zhlédli v kině. Nezapomněl ani Jožka, akční pivo koupil, dovezl a dokonce donesl až k nám. Hned jsem si jedno dal.

Provedl jsem aktualici software na powerbooku i mini macu. Nové iTunes na powerbooku opět zklamalo. V zaměstnání mi na mini macu power nefunguje Cyberduck, čili FTP aplikace. Nechápu proč, snad ji ještě rozchodím. Ale raději jsem prostřednictvím Cyberducku stáhl z distributorových stránek nové doplňky dělení pro QuarkXPress doma a nesu si to s sebou, abych to nainstaloval.

Eva šla odpoledne do pěveckého sboru a na návštěvu k dceři, takže přišla až večer. Šel jsem jí naproti k tramvaji. V pátek má volno, tak si užije programu v GrandResidenci.

Středeční deníček 1-6

2009-06-03T22:06:00.000+02:00

Ve středu ráno jsem jel dříve, abych byl v 7 hodin ve firmě. To se zdařilo, ale přede dveřmi kanceláře jsem zjistil, že klíče jsem nechal doma. Nadával jsem si do... ani nemusím jmenovat. Volal jsem Evě, měla vypnutý telefon, zašel jsem na vrátnici pro rezervní klíč, od všech okolních visely na háčcích, jen ten náš byl prázdný. Ujala se mně kolegyně a poskytla mi asyl u sebe v kanceláři. Dlouho jsme se neviděli, takže jsme si měli co říct. K osmé hodině konečně přišli kolegové. Eva si doma také povšimla mého opuštěného svazku klíčů a vzala ho s sebou. Nakonec to tedy nedopadlo nejhůř.

Odpoledne jsem měl nějaké vyřizování na úřadě, domů jsem přijel až k osmnácté hodině. Doprava do Modřic není nejlepší. Přišel jsem na zastávku autobusu. Nejbližší měl konec v Přízřenicích, další měl jet po půl hodině. Šel jsem tedy zpět k zastávce Hlavní nádraží na tramvaj. Viděl jsem přijíždět dvojku. Už jsem se do ní hrnul, na poslední chvíli jsem si všiml, že jede jen k Ústřednímu hřbitovu. Tak jsem zase čekal.

Doma jsem hned začal cvičit s balonem a ručníkem, nebylo mi totiž po práci zrovna nejlépe. Potom jsme šli do fitness, použil jsem nejen některé stroje, ale i procvičování zádových svalů, protahování, držení těla – tak, jak nás to učí paní Kučová. Opravdu mi pak bylo lépe. Po návratu do bytu jsem se navečeřel. Tu zazvonil telefon, Burianovi nás zvali na návštěvu. Strávili jsme pak společně příjemně část večera. Dozvěděl jsem se, čeho si povšimli v Grandresidenci, jak to probíhalo při programech apod. Jožka slíbil koupit a dovézt z Hypernovy přepravku piva Starobrno Medium za mimořádně příznivou cenu. Také dobrá zpráva.

Úterní deníček 1-6

2009-06-02T21:42:00.000+02:00

V úterý jsme šli ráno na autobus spolu na zastávku Modřická, čili už na brněnské území. Do osmi jsme to stihli v pohodě. Bylo zataženo, ale celkem teplo, odpoledne polojasno, chvílemi silně hřálo sluníčko.

V zaměstnání jsem jsem byl přesunut do jiné místnosti. Znovu jsem vše zapojoval, byla tam k dispozici síť s hubem, takže jsem napojil i tiskárnu, s tiskem to vypadá nadějně. I když je to tiskárna letitá, zato však je bytelná, celá z kovových součástí. Zatím však nemám toner.

Domů jsem se dostal až později, našel jsem Evin vzkaz, abych se stavil do ateliéru. Jožka tam fotografoval tvorbu, slíbil jsem mu, že vytvořím samostané album na picasa webu a případně pomohu s textem, který chtěl napsat. Současně jsem se stavil v klubovně a zanechal jsem tam dárkovou publikaci Moravského zemského archivu, předpokládám, že je vhodná do knihovny. S Evou jsme potom šli do fitness. Po cvičení jsem se vypravil ještě do sauny. To vše byla opravdu dobrá relaxace po pracovním dni.

Jožka mi poslal fotografie a text. Ten zde s drobnými úpravami předkládám:

Dnes 2. června po pěti úspěšných měsících pravděpodobně končí výtvarný atelier v GrandResidenci. Dobrovolnému vedoucímu Jožkovi Burianovi totiž paní ředitelka odmítla uhradit materiály nezbytné pro další malování akrylem. Nedostala prý na tuto činnost dotace. Přitom paní magistra Kučová byla o nákupu předem informována. Jožka to účastníkům - paní Trubelíkové, paní Krejčí, paní Špinarové, paní Horákové a paní Šebestové - sdělil a vyzval je, ať se rozhodnou, jak dál. Odmítl jako řešení vybírat na tyto potřeby peníze od účastníků.

Můj dodatek je, že se tomu divím. Tím víc, že jsem si v klubovně všiml nového pianina. Jistě nic levného. Komu bude sloužit toto pianino?

Fotografie z ateliéru jsou ke zhlédnutí zde: http://picasaweb.google.com/zdeny2/VytvarnyAtelierGrandResidenceModrice#

Pondělní deníček 1-6

2009-06-01T21:26:00.000+02:00

V pondělí jsem vstával brzy, po několika měsících jsem se vracel do práce. Netušil jsem, co mě čeká, zprávy byly negativní. Počasí bylo v pondělí lepší, odpoledne polojasno, sluníčko vidět bylo. Domů jsem se dostal až pozdě odpoledne. Eva měla dovolenou, tak si užívala zdejšího programu. Odpoledne jsem ji zastihl v ateliéru při výtvarných snahách.

V zaměstnání jsem hned dostal úkoly. Chvíli mi trvalo, než jsem zprovoznil computer a skener, přidělili mi i starou tiskárnu HP Laser Jet 4M Plus. Dřív byla zapojena v síti, nyní ji mám připojit individálně. Je vybavena paralelním a sériovým portem, to je již minulost. Na skype jsem zastihl p. Cihláře z MacServisu a zeptal jsem se ho na to. Neměl by to být problém přes hub. Ten se musí koupit, raději to svěřím jim, pokud to bude povoleno.

V podvečer se stavili Jožka a Lída. Poseděli jsme, ochutnali domácí produkty a popovídali jsme si.

Ještě večer jsem zkusil cvičit s míčem a ručníkem, myslím, že to tak budu muset provádět denně, i když dříve než mi to vyšlo tento den.

Víkendový deníček

2009-05-31T18:56:00.000+02:00

Sobotní ráno bylo deštivé. Zatažená obloha nasvědčovala, že tak bude na delší dobu. Skutečně až odpoledne se oblačnost rozpadla a vysvitlo slunce. Po snídani jsem zašel do obchůdku v sousedství a koupil to, na co jsme zapomněli. Cestou zpět jsem v recepci vyzvedl klíče od fitness. Tam jsme si pak na hodinku spolu zašli.

Po obědě jela Eva za maminkou. Ta jí sice předtím volala, aby kvůli špatnému počasí nejezdila, ale Eva tam nemohla jet v neděli, takže volila sobotu. Vzala s sebou lahvičku domácí becherovky. Mamince bylo těžko po obědě, trošku se napila a udělalo se jí lépe. Z toho jsem měl radost a pošlu jí trochu této medicíny k občasnému užití.

Doma jsem sledoval politické zpravodajství, zpestřil jsem si to domácím cvičením.

V neděli ráno byly obloha tmavá, bezvětří, ze zahrady bylo slyšet šumění potůčku a zpěv ptáčků. Poseděli jsme při snídani, pak Eva odjela do Zábrdovic. Tamější chrámový sbor čekal slavnostní koncert při mši. Já jsem se vypravil do fitness, vzal jsem si rádio, abych si zpestřil sólo cvičení.

Odpoledne jsme sjeli do Olympie něco nakoupit. Mimo jiné i nové plavky, nedal jsem na přesvědčování a nešel jsem si je zkoušet. Spokojil jsem se s odhadem velikosti, myslím, že dobře. Byl tam všude značný ruch, spousta atrakcí pro děti v souvislosti s Dnem dětí.

Po návratu jsem se věnoval domácímu cvičení i jiným zábavám. Venku bylo stále zataženo a deštivo, takže lépe bylo zůstávat doma. Eva pekla rumový koláč, recept jsem našel na internetu. Sice nad tím kroutila hlavou, ale postup zachovala. S napětím jsme počkali, až koláč vychladne, a pak jsme ochutnávali. Dopadlo to dobře.

Tento příspěvek do blogu je tak trochu jubilejní, totiž stý v řadě. Také nám začíná pololetí. Rozhodl jsem se při té příležitosti k malé změně. Blog je psán jako deníček, čili datum je rozhodující. Nemá tedy smysl vymýšlet nějaké titulky, i když se někdy nabízejí. Budu to označovat jako Deníček či Víkendový deníček, k tomu přidám číslo, například Pondělní deníček 1-6 znamená deníček v prvním týdnu a šestém měsíci. Víkendové deníčky označím samostatně. K tomu jsem ostatně trochu tíhl i během celého dosavadního psaní. Periodicitu psaní si rozmyslím někdy v budoucnu. Zatím píšu denně, i když je to někdy tematicky slabší. Je to však vždy v souladu se smyslem tohoto blogu.

Páteční deníček

2009-05-29T20:15:00.000+02:00

V pátek ráno bylo venku zataženo, chladno. V průběhu dne občas pršelo, spíš přeháňky jako v typickém dubnu. Ze zpráv vyplynulo, že jinde taková idyla nebyla - nehody, dopravní zácpy, vyvrácené stromy, shozená lešení. Brno (včetně Modřic) je prostě zlatá loď.

Po snídani jsem se vypravil do Brna na návštěvu lékaře. Musel jsem tedy vynechat dopolední program v GrandResidenci, což mě mrzelo. Zato hned na zastávce autobusu jsem se pobavil pozorováním kočky na střeše budovy bývalé Fruty. Paní v otevřeném střešním okně ji marně lákala zpět, číča si pěkně vykračovala dál po šikmé ploše, pak si vyskočila na komín, strčila do něj hlavu, otřepala se a hned seskočila, po chvilce zmizela za hřebenem střechy.

Cestou zpět jsem zajel až na náměstí a zašel do modřické knihovny, měli pro mě nachystanou knihu Hospoda Jamaica. Po obědě jsem ještě musel do Olympie něco nakoupit. Ve 14 hodin jsem byl konečně doma, měl jsem pocit, že cestování pro tento den bylo víc než dost.

Odpoledne jsem se věnoval chvíli cvičení s ručníkem a balonem doma. Pak jsem sledoval Prison Break-The Final Break. Předpokládám, že tento díl znamená definitivní konec této krásné pohádky. Eva přišla brzy z práce a dala se do pokusu s nepečeným zákuskem. Večer jsme šli ještě do fitness.

Deníček ve čtvrtek

2009-05-28T17:56:00.000+02:00

Ve čtvrtek ráno bylo polojasno, při pohledu z okna to vypadalo docela příjemně, obloha se dále postupně vyjasňovala. Středeční koncert, na němž zpíval i dětský sbor, dopadl podle Evina sdělení dobře, početné publikum ho přijalo srdečně. Tímto slavnostním večerem skončil modřický sbor sezonu.

Dopoledne jsem se věnoval domácím pracím, pak jsem šel na kondiční cvičení. Vzhledem k tomu, že Burianovi v úterý jeli pryč na dva dny, byl jsem zvědavý, kdo jiný se asi dostaví. Když jsem tam přišel, dveře byly zavřené, po chvíli přišla k mému překvapení paní Šebestová. Začala mi hned vyprávět o svých záležitostech a minuty ubíhaly. Už jsem chtěl jít na recepci pro klíče, ale objevila se paní Kučová a odemkla dveře. Paní Šebestová našla novou oběť a zahrnula ji svými problémy. Konečně mohla paní Kučová odejít a my jsme se začali věnovat vlastnímu účelu návštěvy fitness. Před odchodem nabádala paní Šebestovou, aby vydržela na rotopedu deset minut. Během cvičení jsem vyslechl všechno možné, ale nevadilo mi to, čas mi pěkně ubíhal a paní Šebestová vydržela při hovoru šlapat skoro dvacet minut. Zřejmě potřebuje společnost, cítí se zde osamělá, rodina ji nenavštěvuje.

V poledne jsem v Porta da Terra čekal, až mi donesou oběd do nádob s sebou. Spolu se mnou čekal i pán, který se nově nastěhoval, jméno jsem zapomněl. Podal slečně servírce nerezový kastrol se skleněnou poklicí. Díval jsem se na to a uvažoval jsem, jak je to nepraktické. Než jsem to stačil domyslet, ozvala se rána - slečně poklice spadla na podlahu a rozlétly se střepy, naštěstí jen z plastové úchytky, sama skleněná poklice to přežila, ovšem bez úchytky je k ničemu. Pán se obrátil na mě a nahlas uvažoval, jak to opravit.

Odpoledne jsem jel koupit nějaký lepší kryt na balkonový nábytek. U nádob na odpadky jsem si všiml na zemi položené igelitové tašky plné knih. Mohli to nabídnout raději do klubovní knihovny.

Eva byla celý den pryč, po práci ji čekala generálka, tentokrát v zábrdovickém sboru. Slíbil jsem jí zase přijít večer naproti k zastávce tramvaje.

Poslední květnová středa

2009-05-27T19:22:00.000+02:00

V souladu s předpovědí počasí bylo ve středu ráno zataženo, na ulici známky po dešti. Nicméně nevypadalo to tak hrozně, jak jsem čekal. Raději jsem po osmé hodině vyšel do obchodu, abych se přesvědčil, jak venku vlastně je. Chladný vítr honil po nebi černé mraky, když jsem se po chvilce vracel, dalo se do slabého deště. Dobrý přehled o počasí v Brně je třeba zde: http://pocasi.divoch.cz/brno.php

V devět hodin jsem se s Burianovými sešel na cvičeni jógy. Když jsme končili, ve chvíli klidu, hlučně se rozletěly dveře a někdo vstoupil. Byla to paní Šebestová. Počkala, až jsme cvičení zakončili, rozpačitě se omlouvala a vysvětlovala, že si spletla hodinu.

Odpoledne jsem vyjel na nákup zeleniny a ovoce. Počasí se v té době zlepšilo. Když jsem se pak vracel autobusem, překvapila mě Eva tím, že přistoupila v Komárově, kam z města dojela tramvají. Vystoupili jsme na zastávce Modřická, která spadá ještě do brněnského katastru. K nám na začátek Modřic je to kousek, ale kousek ostudný. Není tam chodník a hustota provozu na silnici je značná. Zvlášť za špatného počasí je to zážitek. Nikdo z veřejných činitelů se nemá k nápravě.

Doma jsme se šli společně podívat do klubovny. Poprvé tam přišli někteří noví bydlící. Paní Hrejsová i paní Šebestová mluvily velmi často a o všem možném, hlavně poučovaly a obecně moralizovaly. To, co nás zajímalo nejvíc, tedy zájezd do Chorvatska, se však neujalo. Když Eva potřebovala odejít kvůli přípravě na večerní koncert, opustil jsem klub také.

Pozdě odpoledne bylo venku docela pěkně, svítilo slunce. Eva odešla na koncert, vlastně na svou premiéru v modřickém sboru.

V úterý stále vedro

2009-05-26T18:58:00.000+02:00

V úterý ráno bylo opět krásné počasí. Eva vstávala brzy, nebylo jí dobře, zřejmě ze včerejšího jídla. Zejména se zřekla pití vína. I když se napila nepatrně, její slinivka protestovala. Takže to zbývá na mě.

V půl deváté jsem šel na speciální cvičení, přišla i Lída. Potom jsem šel do bazénu. Bylo tam klidněji, dobře jsem si zaplaval. Po návratu do bytu jsem zkontroloval a pak přefiltroval domácí becherovku. Myslím, že se povedla. Eva když přišla, tak ji také pochválila.

Odpoledne bylo horko, zůstal jsem raději doma a dočetl knihu Ďábel Trenk. Eva měla na pořadu ateliér, šel jsem s ní, ale stavil jsem se ve vedlejší klubovně a vypsal jsem si tam některé informace z časopisu. Doma jsem také prováděl obvyklé cviky, musel jsem se ovšem do toho nutit - kvůli horku.

V podvečer šla Eva do pěveckého sboru v Modřicích. Požádala mě, abych jí přišel k radnici naproti.

Pondělní drobty

2009-05-25T17:12:00.000+02:00

V pondělí hned ráno bylo slunečno, celý den pak teplo, letní počasí. Doma jsem se mimo jiné zabýval výrobou domácí becherovky. Recept jsem našel na internetu. V úterý by měla být ke konzumaci. Takové věci mě docela baví, napoprvé je jen otázka, co z toho vznikne. Zašel jsem také do obchodu v sousedství, Eva mě pověřila koupí šlehačky ve sprayi. Koupila ji tam nedávno, byla kvalitní. Prodavačka nevěděla cenu, po chvíli hledání jí účtovala 20 Kč. Evě se to zdálo málo. Měl jsem tedy produkt zakoupit znovu. Skutečně jsem ji tam v regále našel, ale dopadl jsem špatně. Paní zase nevěděla cenu, prostě ji vůbec neměla zařazenou v systému. Odešel jsem s prázdnou. To se mi ještě v obchodě nestalo.

V poledne jsem šel pro oběd, bylo před jedenáctou hodinou, tedy před otvírací dobou, kdy tam chodíme my, zaměstnanci a pod. Na menu byl jako jedna z položek džuveč. Tento název pokrmu velmi pobavil slečnu z personálu restaurace. Smála se a posměšně opakovala slovo. S úžasem jsem na ni hleděl, neřekl bych, že tak skromný motiv může někoho tolik pobavit.

Po obědě jsem jel do Komárova. Domluvil jsem se přes e-mail s paní Bittovou, s níž jsem se setkal na Apple srazu, že jí tam předám příručku k operačnímu systému. Našli jsme se a tato maminka zpěvačky Ivy Bittové mě zase přinesla její CD s názvem Ples upírů. Musel jsem to přijmout, i když jsem se netajil tím, že je to mimo můj zájem. Snad se nějaký jiný zájemce najde. Pak jsem zašel do místního Lidlu, koupil tam zmrzlinu a jiné věci. Chtěl jsem zaplatit kreditní kartou, marně, terminál ani opakovaný pokus nepřijal. To se mi s ní ještě nestalo.

Odpoledne jsem se věnoval cvičení nejdřív doma, později ve fitness na strojích a s paní Kučovou také na žíněnkách. Byli jsme tam s Evou sami.

V podvečer, když jsme seděli na balkoně, zazvonil telefon. Jožka. Zval nás na návštěvu. Vyprávěl o své námořní cestě. Bylo to překvapivé, po jeho zážitcích bych na takovou cestu rozhodně nejel. On ostatně už také ne.

Víkendový deníček

2009-05-24T17:43:00.000+02:00

V sobotu bylo od rána krásně. Po snídani jsme šli sami do fitness. Cvičil jsem také s ručníkem a míčem doma. To jsem prováděl vícekrát během víkendu.

Po obědě jela Eva za maminkou, já jsem zamířil na Apple sraz Brno. Organizaci těchto setkání jsem se dříve věnoval, nyní jsem přijel jako každý jiný účastník. V podstatě šlo o setkání v salonku restaurace U Koudelků v Brně-Lesné. Lidé jsou zde naladěni na stejný zájem, baví se o problematice, mají s sebou macbooky, ibooky, powerbooky, iPhony a iPody. Viděl jsem i jiná řešení, například klávesnici Logitech určenou pro Apple, desetipalcový netbook, zřejmě s cracknutým MAC OS, parádní LCD display postavený přímo na stole díky opěrce vzadu, starý powerbook se systémem 7.5.6, iBook G3, iMac 350 MHz atd. Jde o pánskou společnost, ale setkal jsem se tam s paní seniorského věku. Ukázala mi svůj iBook. Dostala ho prý u známých v USA a nyní ho objevuje, používá, zřídila si připojení k internetu. Pátrala po nějaké literatuře ke svému staršímu systému, slíbil jsem jí knihu, kterou mám doma a už ji nepotřebuji. Atmosféru srazu dokumentuje fotografie. Zdržel jsem se zde asi hodinku, spěchal jsem domů.

Eva přišla po půlhodince, sdělila mi novinky u kávy na balkoně. Pak šla do bazénu.

V neděli ráno byla obloha zatažená, zdálo se, že se naplnila se předpověď o změně počasí, ale odpoledne bylo jinak. Jako vždy šla Eva do kostela, já do fitness, byl jsem tam sám.

Po obědě jela Eva za maminkou, já na menší nákup do Olympie. Venku bylo krásné letní počasí, úplná proměna proti ránu. Po návratu jsem si prohlédl fotografie, které mi poslal Jožka po návratu z výletu na moře. Zhlédnout je lze v tomto albu úplně dole:

http://picasaweb.google.cz/zdeny2/GrandResidence?authkey=Gv1sRgCJ_-hYzUsrHQVw#

Následně jsem se vypravil ven na kole, abych trochu užil pěkného počasí. Jel jsem do Přízřenic, pak od soutoku Svratky a Svitavy stezkou podél druhé řeky a doprava přes nadjezd do Holásek, po silnici jsem pokračoval do Chrlic. Na náměstí jsem se otočil a jel zpět. Zabočil jsem k Holáseckým jezírkům, příznivé počasí tam vylákalo rybáře i zájemce o koupání. Cestička kolem jezírek je pro kolo málo vhodná. Pak jsem to vzal po cyklistické stezce až do Modřic, zde po silnici přes náměstí domů.

V pátek pohoda

2009-05-22T19:08:00.001+02:00

V pátek ráno bylo na obloze zamračeno, venku bylo mokro po dešti. Začalo to už ve čtvrtek večer. Ovšem teploty byly pořád příjemné. V průběhu dopoledne se oblačnost protrhala a vysvitlo i slunce.

O půl deváté jsem šel na speciální cvičení s paní Kučovou, přišla i Lída. Musel jsem se vrátit domů pro ručník. Cvičení s ručníky bylo totiž poprvé na programu a musím říci, že jde o jednoduché, ale velmi efektivní cviky. Ještě kdybych si je zapamatoval, snad se je časem naučím. Od Lídy jsem se dozvěděl, že Jožka přijede až v sobotu.

Potom jsem šel do bazénu, lidé se scházeli pomalu, ale pak nás přece jen bylo až moc. Jako obvykle měli povídavou náladu všemi směry pan Jedlička a paní Šebestová. Tak jsem je opatrně nasměroval k sobě, usadili se ve vířivce a bavili se spolu. Ideální kombinace. Před jedenáctou už jsem byl doma, šel jsem na oběd do Porta da Terra.

Odpoledne jsem zašel do vedlejšího obchodu. Měl jsem koupit slunečnicový olej. Nepochodil jsem, neměli. Venku jsem potkal Lídu, chvíli jsme se bavili, řekla mi, že v Hypernově mají dva tyto oleje za cenu jednoho. Uznal jsem, že je to pěkné, ale moc se mi tam nechtělo, nicméně nakonec jsem dal na její apel. Cestu mám v rámci tarifu, je to kousek. Skutečně jsem to nakoupil, i jogurty, které rovněž měli v takové nabídce.

Eva přišla docela brzy. Poseděli jsme při kávě na balkoně. Pak to hrozivě vypadalo na déšť a raději jsem náš balkonový sedací inventář opatřil igelitem. Eva se šla věnovat kuchyni, koláč v remosce ne a ne být uvnitř hotový. Nakonec to dopadlo dobře.

Čtvrteční domácnost

2009-05-21T18:23:00.001+02:00

Ve čtvrtek si vzala Eva volno. Ráno po snídani jsme se dali do úklidu, na devátou jsme šli cvičit. Kromě paní Šebestové, která ovšem setrvala jen pět minut, nikdo jiný nepřišel. Po cvičení jsem došel pro oběd, pak jsme se chystali na návštěvu Palace Cinemas. Eva jela dříve, aby objednané lístky na film Andělé a démoni vyzvedla, já mám časové omezení v důsledku povolených vycházek, takže jsem jel až na poslední chvíli. Venku bylo teplé, slunečné počasí. Sešli jsme se podle plánu a procházkou jsme došli na místo.

Film byl zajímavý a překvapivý, za zhlédnutí stojí. Řekl bych však, že původní kniha D. Browna bude zajímavější, zkusím si ji půjčit. V kině bylo jen pár diváků, snad deset. Posezení v pohodlných křeslech bylo příjemné, vadil nám jen příliš silný zvuk. Po 16. hodině jsme již byli zpět.

Ve středu o samotě

2009-05-20T20:38:00.000+02:00

Ve středu bylo od rána pěkně. V devět jsem šel na cvičení jógy. Byla tam ještě kromě paní Trubelíkové paní Šebestová. Lída zřejmě nebyla doma, nedovolal jsem se jí. Po cvičení jsem pomohl paní Šebestové odnést rozložený stůl z auta do bytu.

Na oběd jsem zašel do restaurace, Eva byla celý den pryč, navštívila dcery, tak jsem vše podnikal sám. Po obědě jsem zajel na nákup do Olympie. Odpoledne jsem si zase vyjel na kole. Vzal jsem to na chvíli po naučné cyklostezce Bobrava, ale nebyl jsem si jistý trasou, vrávoral jsem kus po polní cestě, trasa byla opravdu vhodná pro horské kolo. Bylo to tedy pro mě obtížné, jel jsem krokem a vybíral vhodnou stopu. Asi po kilometru jsem udělal čelem vzad a dojel zpět na silnici a odtud na stezku do Přízřenic na most u soutoku Svratky a Svitavy. Tam jsem chvíli setrval, odtud je i dnešní snímek. Po návratu domů jsem chvíli odpočíval, pak jsem šel do sauny. Paní, která saunu obsluhuje, mi doporučila při sauně jako nápoj pivo. Dal jsem si tedy plechovku Radegastu. Sauna mi dělá moc dobře i na záda. Po jejím opuštění jsem zašel domů a odtud ještě na doplnění tekutin do restaurace. Tak mi uběhl den, když jsem se vrátil, po chvíli přišla i Eva a vyřídila mi pozdravy z rodiny.

Podvečer byl klidný, obloha jasná, sluneční svit před ještě osmou hodinou krášlil podvečer. Usadili jsme se na balkoně a povídali si při čaji.

V úterý záclony i rybičky

2009-05-19T18:07:00.000+02:00

V úterý ráno bylo po dešti a obloha byla tmavá, počasí nám kolísá. Venku však bylo teplo. Ráno jsem na internetu pátral po možnosti objednávky do Palace Cinemas. Neviděl jsem tam však možnost zadat slevu, tak jsem to nakonec vyřídil telefonicky. Ve čtvrtek jdeme do kina.

Potom jsem šel do bazénu, bylo tam volno a příjemně, účast byla menší. Cestou zpět jsem se ptal pečovatelek, kdy přijdeme na řadu s pověšením záclon a závěsů. Nemohly mi to však říci. Dočkal jsem se po 14. hodině. Za chvíli byly vyprané textilie pověšeny. V zahradě se něco dělo, dozvěděl jsem se, že do jezírka přibylo čtyřicet červených karásků. Hned jsem pak běžel k jezírku se na ně podívat. Jsou maličcí, asi ještě vyrostou. Rád bych věděl, čím se živí, zda jim stačí rostliny v jezírku, či zda se musí navíc krmit.

Odpoledne měla Eva radost z pověšených záclon a závěsů. Odebrala se do ateliéru, já jsem vyjel ven na kole. Nejdřív na náměstí, tam jsem konečně koupil karamelové pudinky, pak jsem pokračoval k cyklistické stezce, po ní do Přízřenic, trochu jsem se tam projel a vrátil se zpátky po stezce do Modřic. Doma jsem pak ještě cvičil s půjčeným balonkem, až jsem toho všeho měl dost, navařil jsem si čaje a udělal si pohodu u powerbooku. Usadil jsem se na balkoně, tam mám signál dostatečně silný. Chvílemi jsem sledoval i dění na zahradě, kde zaměstanci zahradu spravující firmy prováděli údržbu. Potom přišla z ateliéru Eva, také byla nejdřív v zahradě podívat se do jezírka zblízka.

Mrzuté pondělní přemyšlování

2009-05-18T17:14:00.000+02:00

V pondělí bylo ráno slibné slunečné počasí, ale brzy se obloha zatáhla. Doma jsem se zprvu věnoval některým domácím pracím, poté jsem šel do zahrady pořídit pár snímků pro Evinu přítelkyni Leu, která byla zahradou nadšena a žádala mě o pár obrázků.

Pak jsem sledoval Prison Break. V neděli večer vysílali v televizi pořad Vedlejší efekty, jehož hlavní hvězdou byla nějaká činitelka z České protipirátské unie. Většina jejích výlevů mi připadala jako plácání. Jistě pokud firma užívá nelegální software k vytváření svého zisku, uznávám to za špatnost. Ovšem já si pro svou potřebu seriál stáhnu bez ohledu na nějaké tlachy. Nebudu čekat tři roky, než se ho uráčí nějaká místní televize uvést. A jako větší pirátství mi připadají nehorázné ceny hudebních a filmových nosičů, u nás obvyklé, i vyděračské metody OSA. Nedivil bych se, kdyby nakonec zdůvodnili zpoplatnění každého přečtení knihy či každé recitace básně.

Po obědě jsem šel na vycházku, venku bylo teplo, skoro dusno. Podíval jsem se v Modřicích po opravně kol. Je to malá provozovna s pultovým prodejem, nic moc. Pak jsem pokračoval k cyklistické stezce podél říčky Bobravy. Šel jsem kousek po ní, abych si ověřil její stav. Pro moje tzv. městské kolo ta cesta vhodná nebude, snad za dobrého počasí, spíš bych to však viděl na pěší výlet. Dva obrázky z tohoto kratičkého výletu jsou na

Webová alba aplikace Picasa - zdeny - GrandResidence

Cestou zpět jsem se pokusil koupit karamelový pudink, ani v jednom ze dvou navštívených obchodů ho neměli. Opravdu je lépe si zajet nakupovat zrovna do Olympie, když ani takovou hloupost zde nekoupím.

Eva přišla odpoledne dříve. Spolu s Lídou jsme se ve trojici sešli u posilovny. Většinu času jsme cvičili s paní Kučovou.

Zde vkládám dodatek. Asi to nikdo číst nebude, ale nedá mi to. Nešlo o Bobravu, ale o náhon řeky Svratky. Vypadá zde opravdu romanticky. Bobrava teče jinde.

Víkendový deníček

2009-05-17T17:10:00.000+02:00

Sobotní ráno bylo zatažené, také trochu pršelo. Po snídani jsme šli do fitness spolu s Lídou. Jožka odcestoval v pátek večer na námořní dobrodružství.

Zůstal jsem po celý den doma. Venku bylo stále zataženo, počasí se zdálo nejisté, ale nakonec nepršelo, ba později se oblačnost rozpadla a večer jako mávnutím kouzelného proutku bylo docela pěkně. Eva jela odpoledne za maminkou a v Brně se dostala do lijáku.

Večer si Eva zašla do bazénu. Mluvila s paní, která to tam má na starosti. Ta jí pověděla o kontrole kvality vody, která zde proběhla. Kontroloři prý byli velmi spokojeni, je lepší než v bazénech v Brně. To je pro nás příjemná zvěst. Já jsem večer stahoval Prison Break, série 4, episody 21 a 22.

V neděli bylo hned od rána krásně, obloha modrá, slunce hřálo. Eva odešla zpívat do sboru, čekala ji slavnostní zpívaná mše v zábrdovickém chrámu. Já jsem se uchýlil do posilovny.

Po obědě Eva odjela na další sborovou štaci. Tentokrát v Modřicích, zde to byla jen generálka. Domluvili jsme se, že po této zkoušce na mě počká na náměstí. Dozvěděl jsem se, že to byla dost divná generálka, nacvičoval se ještě nový repertoár. Procházkou jsme šli do Olympie, ovšem podél silnice moc příjemná nebyla. Chtěli jsme si koupit lístky do multikina na příští týden, tak dopředu to však nebylo možné. Spokojili jsme se tedy se zmrzlinou, něco jsme nakoupili a autobusem sjeli domů.

Na Žofii také zataženo

2009-05-15T18:39:00.000+02:00

V pátek ráno bylo zataženo, na svátek Žofie vyšlo počasí zjevně podle pranostik, i když přímo déšť se v průběhu dne neukázal. Ráno jsme byli na speciálním cvičení s paní Kučovou, naši dvojici posílila paní Trubelíková, hned to bylo veselejší. Potom jsem šel do bazénu, účast byla vyšší, z plavání chvílemi moc nebylo. Setrval jsem tam asi hodinu. Pak jsem šel do obchodu a také pro oběd. Dopoledne rychle uplynulo.

Po obědě jsem se zabýval instalací. Po update systému na 10.5.7 jsem si řekl, že znovu zkusím nejnovější verze iTunes a Safari. Nyní jsem to zkusil. Safari funguje zdá se bez problému, avšak iTunes je na tom jako dřív, jen problémy, musel jsem se vrátit k předchozí verzi.

Potom jsem se vypravil na kole do komárovského Lidlu. V Komárově po chodnících to samozřejmě ideální nebylo, ale dojel jsem až k prodejně, naložil nákup a vyrazil na cestu zpět. Naštěstí jsem si vzal pokrývku hlavy, bylo toho opravdu třeba. Ještě by to chtělo nějaké vhodné brýle. Když jsem byl už před vchodem do kolárny, všiml jsem si, že se na okrasných plochách obklopujících GrandResidenci venčí velký pes. Jeho páneček spokojeně pozoroval, jak si jeho miláček důkladně ulevuje. To je jen na okraj včerejší zmínky o stavu těchto ploch.

Do třetice zase zmrzle

2009-05-14T21:10:00.000+02:00

Počasí ve čtvrtek ráno na Bonifáce bylo stejné jako předchozí den, s postupem dne obloha olověná a docela chladno. Vstali jsme oba velmi brzy, jsme zvyklí na zatemnění oken, při ranním světle se snadno budíme. Hned od brzkého rána jsem se tedy věnoval domácím pracím. Když jsem se podíval z okna, viděl jsem dvě paní odsud, jak se činí v zahradě, zřejmě likvidovaly plevel. Plevele jsem si povšiml i v okolí budovy. Upravené plochy už zřejmě nikdo neošetřuje a pomalu zarůstají travinami, které vyráží mezí kůrou pokrývající upravené plochy. Také je tam dost pohozených odpadků.

V devět jsem šel na kondiční cvičení, přišli také Jožka a Lída, později došla i paní Šebestová, tedy ta, která přišla posledně i na jógu. Zdržela jen chvilku. Jožka mi sdělil úžasnou zprávu. Kdesi na Jadranu se pojede závod na moři, jedna moravská jachta postrádala na poslední chvíli osmého muže do posádky, a tak vyzvali k účasti Jožku. Jsem velmi zvědavý, jak to popíše, doufám, že dodá text a obrázky ke zveřejnění zde.

V poledne jsem zašel na oběd do restaurace, tentokrát jsem byl obsloužen rychle a s úsměvem, hostů tam ale měli méně než obvykle. Halušky, které jsem ze zvědavosti jedl vůbec poprvé, mi docela chutnaly, ale přece jen to byl pro mě dost těžký pokrm.

Odpoledne jsem jel do města něco vyřídit. Venku pršelo, nezbylo než vytáhnout deštník a vyhýbat se kalužím. O víkendu a zvláště až po něm má prý nastat lepší počasí. U zastávky jsem potkal bývalého kolegu z redakce, prohodili jsem jen pár slov, autobusy nečekají.

Večer jsem šel naproti Evě k zastávce tramvaje. Jela ze zkoušky pěveckého sboru. Protože bylo chladno, vzal jsem jí podle jejího přání sako a ponožky. Neopomněl jsem ani lahvičku likéru. Promrzlé ženušce vše na zastávce přišlo vhod.

Na Serváce lépe

2009-05-13T18:57:00.000+02:00

I ve středu ráno zůstala Eva doma, počkala na Leu, poseděly spolu a posléze odjely, Eva se svezla autem do Brna, Lea pokračovala směrem na Svitavy. Jak jsem se pak dozvěděl, nebylo to tak jednoduché. Dostaly se s autem do středního pruhu, z toho vybočily až v Králově Poli, kde Eva mohla konečně vystoupit. Já jsem se s Leou rozloučil hned ráno a šel jsem na cvičení jógy. Přibyla nová účastnice této seance, uvidíme, zda tato paní vydrží déle.

Dopoledne jsem instaloval, nabídlo se mi software update, powerbooku verze systému 10.5.7 viditelně prospěla, funguje svižněji.

Počasí ráno bylo přiměřené datu třech zmrzlých, odpoledne se obloha vyjasnila a bylo slunečno a tepleji, k večeru zmizely i mraky.

Odpoledne jsem jel na kole do knihovny, zajel jsem na nádvoří, tam přímo před vchodem jsem našel parkování pro kola. Zjistil jsem, že knihy z muzea lze půjčit jen prezenčně, tedy platí to, co mají psáno na internetu, nikoli to, co mi pověděla druhá paní z knihovny minule. Je to ale zbytečné opatření, většina knih v muzeu pochází z běžné produkce, mohli by je klidně zájemcům půjčit domů. Po opuštění knihovny jsem kolo na nádvoří ponechal a šel jsem do obchodu na náměstí. Potom jsem knihy, nákup i osobní potřeby vložil do košíku a schránky na kole a ujížděl jsem zpět. Na ulici byl dost velký provoz, stav silnice je přímo zoufalý, tedy nic příjemného.

Doma jsem si vzpomněl, že jsem slíbil Evě koupit Modřické pexeso, tak jsem šel tenktokrát pěšky znovu na náměstí. V trafice jsem nepochodil, ale v knihovně opět ano. Mám nejen pexeso, ale i plán Modřic, sice starší, ale zajímavý, a inspirativní plánek Naučná cyklotrasa Přírodním parkem Bobrava.

Po návratu domů jsem se stavil v klubovně, kde byla docela pěkná účast. Paní Kučová se zmínila o možnosti nákupu společenských her. To by věci mohlo prospět, ať už by to byly šachy či jiné, novější hry. Rovněž by se hodilo pořádat klub jako volnou diskusi na dané téma. Je vidět, že lidé si rádi povídají.

Host do domu, Bůh do domu

2009-05-12T20:17:00.000+02:00

Ráno bylo společné, Eva zůstala doma, čekala totiž přítelkyni zdaleka na návštěvu. Elektronický kalendář v powerbooku mi sdělil, že je Den matek, což mě zmátlo. Ten se snad slaví druhou květnovou neděli. Zato kalendář dále sdělil, že na úterý připadá svátek Pankráce, počasí venku tomu opravdu odpovídalo. Tři zmrzlí zdá se letos vyšli přesně.

Na půl devátou jsem šel na speciální cvičení, v devět jsem se stavil doma. Eva se chystala naproti přítelkyni, která Brno moc nezná. Smluvily si sraz u Ústředního hřbitova, tam přítelkyně Lea přijela svým autem a odtud pokračovaly do Modřic. Já jsem si mezitím užíval bazénu, setrval jsem tam déle než obvykle, bylo tam po desáté hodině volno, dobře jsem si zaplaval.

V poledne se Lea ubytovala v hotelové části GrandResidence, pak jsme všichni tři zašli na oběd do restaurace. Odpoledne jsem přítelkyně zanechal, aby si popovídaly, a zajel jsem na kole do Brna pro opravený deštník. Na cyklistické stezce bylo volno, vítr byl však chvílemi nepříjemný. U haly Rondo jsem sesedl, pak jsem částečně jel Křídlovickou ulicí po chodníku, částečně po silnici v protisměru, když tam bylo prázdno. Nazpět to bylo jednodušší, prodloužil jsem si jízdu po stezce do Modřic a pak přes celé Modřice domů.

Po návratu jsem setrval doma, Eva a Lea jely do zahradnictví Brabec, obě tamější sortiment velmi zajímal. Lea mluvila po návratu nadšeně.

V podvečer jsme se s naší milou návštěvou posilnili jídlem a poseděli při sklence vína, později jsme šli na prohlídku budovy, fitness se jí velmi líbil. Odtud šly Eva a Lea do bazénu.

Konečně jsme se dočkali

2009-05-11T17:13:00.000+02:00

V pondělí ráno bylo venku pěkně. V průběhu dopoledne jsem doma čekal, až přijdou a sundají záclony a závěsy. Na chodbách bylo sice rušno, ale bylo to stěhování, budeme mít další sousedy. Konečně v půl jedenácté přišly pečovatelky a skutečně textilie sundaly a odesly. Z prádelny se mají vrátit za týden. Jsme rádi, že jsme se dočkali, už dlouhou dobu (nejen) nám to vadilo.

Při čekání jsem mimo jiné poslouchal internetové rádio. Přes iTunes, tam lze naladit různé zahraniční stanice, poslouchal jsem kolumbijskou muziku. V České republice samozřejmě lze na internetu naladit také desítky rádií, ovšem ne v iTunes, ale přímo v internetovém browseru. Poslouchal jsem pak toto: http://www.abradio.cz/radio/21/radio-humor. Docela jsem se přitom pobavil. Protože mám domácí wi-fi, je to jednoduché a efektivní. Takovou stanici naladím na powerbooku v Safari, přes AirportExpres jde zvuk bezdrátově do reproduktorů HarmanCardon. K tomu mi pomáhá skvělá aplikace Airfoil, v níž lze zvolit do bezdrátového připojení SystemAudio, takže veškerý zvuk bez dalšího nastavování putuje do externích reproduktorů.

Odpoledne jsem jel do Brna. Nejdřív do střediska Alza na Nových sadech, kde jsem měl něco objednané, pak jsem pokračoval pěšky Křídlovickou ulicí na Staré Brno. Zde jsem si před časem všiml stánku s opravnou deštníků. To jsem právě potřeboval. Zastávka tramvaje byla za rohem, tak jsem dvojkou dojel do Modřic.

Odpoledne jsem šel na kondiční cvičení. Přede dveřmi již nervózně přešlapoval Jožka. A hned běžel sám pro klíče na recepci, i když já jsem byl názoru, že je to předčasné. Přinesl je, odemkl, ale hned za ním přišla s klíči i paní Kučová a přivedla novou obyvatelku, aby si to také vyzkoušela. Protože naše drahé polovičky byly zaneprázdněny jinak a do fitness nepřišly, ponechala nás paní Kučová samotné. Při cvičení jsme se bavili o jízdě na kole a Jožka mi dal dobré tipy, jak jet na hřbitov a také do nákupního centra. Tam doufám zajedeme společně.

Víkendový deníček

2009-05-10T17:57:00.000+02:00

Sobotní ráno bylo trochu nejisté, brzy však vysvitlo slunce, které se střídalo s oblačností. Šli jsme co nejdřív do fitness, já jsem setrval déle, Eva jen kratší dobu, spěchala domů vařit. Brzy odpoledne totiž zase jela pomáhat dceři.

Když Eva odjela, vypravil jsem se ven na kole. Jel jsem na náměstí, ale po hodech ani památky. Pokračoval jsem k zahradnictví, odbočil jsem na stezku. U soutoku Svratky a Svitavy jsem se rozhodl jet podél Svitavy, ale cesta odbočila do prava, místy byla dost špatná. Dostal jsem se až do Holásek, u silnice jsem se obrátil a vracel se do Modřic. Na náměstí už se to chystalo, kolem radnice stáli lidé. Chvíli jsem se zdržel, pak jsem jel domů.

Večer jsem stahoval dvacátý díl čtvrté řady Prison Break. Trvalo to dlouho do noci.

V neděli ráno bylo také spíš polojasno, docela příjemně. Před devátou jsem šel do fitness, Eva se vypravila do kostela. Po obědě jsme jeli oba do Brna. Eva šla na rodinnou oslavu, já jsem zamířil na Ústřední hřbitov. Venku bylo až dusno, nazpět z konečné tramvaje jsem proto zamířil na náměstí a počkal ve stínu na autobus. Rád bych na hřbitov jezdil na kole, prohlížel jsem si cestou trasu, ale asi bych se po frekventované silnici jet neodvážil. Snad to půjde nějak přes Heršpice a Bohunice.

V pátek nejen státní svátek

2009-05-08T19:07:00.000+02:00

V pátek ráno bylo venku pěkně slunečně, sváteční den sliboval příjemné počasí. V devět hodin jsme šli do bazénu, v pátek jsem se na recepci ujistil, že nám ho otevřou. Kromě nás tam byli Burianovi, až po delší době se objevili další, zejména nepřehlédnutelný pan Jedlička. Seděli jsme s Jožkou ve vířivce, přišel okamžitě za námi. Spustil svoje tirády, tlachal například to, že nájemní smlouva je plněna na padesát procent, ale nedovedl mi blíže sdělit, co konkrétně postrádá. Když jsem neprojevil dost nadšení pro jeho mírně řečeno podivínské a zmatené nápady s organizováním jakési petice nájemníků, zachoval se hulvátsky. Skutečně má mimořádnou schopnost urážet bližní. Neustále se oháněl svým bojem za svobodu, za vlast a kdoví za co vše ještě. Koneckonců sám mi o svém životě vyprávěl, takže vím, že s nějakým bojem to nebylo tak horké. Ovšem s vědomím bojovníka hrdiny se cítí nadřazeně a chová se hrubě vůči ostatním. Měl jsem ho pro tu chvíli už dost a vířivku jsem raději opustil.

Doma jsem se věnoval úklidu a také vyřizování pošty. Celé dopoledne jsme byli (nejen my) oblažováni břesknou dechovkou z obecního modřického rozhlasu. Dumal jsem, který chytrák to asi nařídil. Pochopil jsem to odpoledne. Vypravil jsem se k jízdě na kole. Dole u schránek jsem našel bezprizorný dopis adresovaný paní Schäferové. Zašel jsem s ním na recepci a cestou jsem viděl krojované Modřičany. Zašel jsem k recepci, vyřídil jsem vše včetně placení telefonů, tu se otevřely dveře a krojovaný pár vešel zvát na hody. Vyfotografoval jsem je, nezabral jsem celé postavy, ale snad by se poznali. Když jsem jel na kole, kýval na mě druhý pár, zastavil jsem, zvali na hody, ptali se, zda jsem z Moravy, dali mi napít bílého vína a vyptali se trochu na GrandResidenci. Hody probíhaly v hotelu Gregor, v sobotu se konají venku kolem radnice. Na kole jsem pak podnikl malou okružní jízdu do Přízřenic, po stezce k zahradnictví a dál po silnici přes celé Modřice domů.

Eva šla odpoledne pomáhat dceři Veronice s hlídáním dítěte. Mladí se totiž stěhují.

Po návratu jsem chvíli odpočíval. Zkoušel jsem volat Jožkovi. Dohodli jsem se ráno na podvečerním cvičení. Když jsem se nedovolal, vyzvedl jsem si klíče a šel jsem sám do fitness.

Toulky ve čvrtek

2009-05-07T21:50:00.000+02:00

Ve čtvrtek ráno bylo lépe než předešlý den, vypadalo to na slunečný den. Jel jsem už po půl osmé do Brna na magistrát. Přihlásil jsem se přes internet na přesný termín, nechal jsem si zaslat e-mail s instrukcemi. Pak jsem jen přišel do haly k automatu s dotykovým displayem, zvolil jem nabídku Přihlášení z internetu, naťukal přidělený kód, vyzvedl jsem lístek s číslem a za chvíli mě volali na přepážku. To se mi líbilo.

Z úřadu jsem spěchal domů, abych stihl cvičení v deset hodin. Přišel jsem do fitness po desáté, bylo otevřeno, ale nikde nikdo. Cvičil jsem sám, po necelé hodince se otevřely dveře a vstoupila paní Kuřinová doprovázená pečovatelkou. Divily se, že jsem byl zamčený. O tom jsem ovšem nevěděl, nějaká horlivá pečovatelka bez přemýšlení venkovní dveře uzamkla.

Na oběd jsem šel do restaurace. Není to výhodnější než si jídlo nosit domů. Sice nemusím umývat nádobí, ale čekání je delší, domácí pohoda má také něco do sebe. Po obědě jsem zase cestoval do Brna. Popřál jsem k narozeninám jedné dobré duši, pak jsem něco kupoval v Karsu na Cejlu. Ve městě se pohybovala řada podivných existencí. Jednak to byli všelijak nahastrošení maturanti žadonící o příspěvek, jednak různá individua, například zfetovaná ženština se dožadovala peněz, další odpudivý zjev mi nabízel na prodej hodinky. Autobus nejel podle jízdního řádu, na cestě jsem pochopil proč. Před Komárovem jsme uvízli v kilometrové zácpě. Nakonec jsem dorazil až na modřické náměstí. Zde v obchodě jsem koupil to, co mi ženuška dala za úkol. Přece jen je tam větší sortiment než v obchůdku u našeho bydliště. Nazpět jsem jel opět autobusem.

Večer jsem jel na kole naproti Evě k tramvaji. Nově nabité kolo fungovalo dobře, byl jsem tam za chvilku. Nazpět jsem naložil nákup. Na nástěnce u vchodu jsme si všimli oznámení o sundání záclon a závěsů a jejich odvozu do prádelny v pondělí. Konečně jsme se dočkali.

Úřední šiml zařehtal

2009-05-06T19:30:00.000+02:00

Ve středu ráno bylo zataženo a po dešti. V devět jsem šel na cvičení jógy, sešli jsme se v obvyklé kompletní sestavě. Některé cviky se mi moc zamlouvaly, ale mám malou schopnost si pohyby zapamatovat. Na nástěnce v přízemí jsem četl připomínku z kanceláře. Kárají kouření v objektu, kterého se prý někteří dopouštějí. Myslím, že jsou to spíš hoteloví hosté. Také je tam zmínka o liknavosti při zavírání venkovních dveří. O tom jsme již víckrát doma mluvili, bezpečnost považujeme to za přednost zdejšího bydlení.

Po cvičení jsem šel obhlédnout kolo, znovu jsem ho připojil na nabíječku. Doma jsem pak napsal prodejci. Skutečně se mi zdá, že oni sami provoz kola prakticky neznají, přitom by měli dát pořádný návod k použití.

Odpoledne jsem jel něco nakoupit, po návratu jsem se chtěl projet na kole. Připravil jsem se, ale venku začínalo pršet a foukal silný vítr. Zašel jsem do kolárny a byl jsem příjemně překvapen, nabíjení skončilo, kontrolka svítila zeleně. Jízdu jsem kvůli počasí vzdal a vrátil jsem se domů. Hned jsem napsal prodejci a doporučil jsem mu upřesnit informace ke kolu.

Eva šla odpoledne z práce přímo na modřickou radnici kvůli ztracenému občanskému průkazu a změně bydliště. Vrátila se znechucená. Trvali na tom, že novou průkazku si musí pořídit v Brně a potom znovu v Modřicích. Nic nepomohlo, že paní matrikářka měla průkazku před pár dny v rukou a vše si z ní do úřední dokumentace zapsala, že s námi jednala, pamatuje si nás atd. Prostě úřední šiml. Takže když si zřídí novou průkazku v Brně, nemá již žádný důvod pořizovat hned nato další novou. Trvalé bydliště může mít klidně dál v Brně.

V podvečer se stavil bývalý spolupracovník, který se v Modřicích zajímá o pracovní místo. Poseděli jsme v restaurantu, ukázal jsem mu bazén a posilovnu.

Úterní světla a stíny

2009-05-05T22:03:00.000+02:00

Úterní ráno vypadalo nadějně, za oknem svítilo slunce. Když jsme se sešli s Lídou před fitness, zchladila můj optimismus sdělením, že má přijít déšť. V poledne to bylo už patrné, odpoledne se výrazně ochladilo.

Ranní speciální cvičení zaměřené na bederní páteř bylo opět výborné, naučil jsem se provádět dřepy jiným, naprosto šetrným způsobem. Potom jsme šli do bazénu, tam mě pan Jedlička lákal na hru v šachy. Snad se na to podívám, ale nic jsem raději nesliboval. Po obědě jsem zašel do kolárny trochu upravit kolo.

Odpoledne jsem jel na kole do Přízřenic a odtud po cyklistické stezce do Modřic. Na náměstí jsem něco koupil a pokračoval jsem domů. Baterie byla chabá, moc nezabírala. V kolárně jsem připojil nabíječku, zase svítila zeleně. Po pár minutách jsem otočil klíčkem v baterii a tím jsem ji připojil ke kolu. Nabíječka začala okamžitě svítit červeně. Nicméně vrčela jako motorek, tento zvuk mě trochu znepokojil. Setrval jsem ještě chvíli, pak jsem šel domů. Uvařil jsem si hrnek čaje a usadil se k powerbooku. V tom někdo klepal na dveře. Byl to pan Kopřiva, přinesl vhodný šroub a provedl potřebný zákrok na dvířkách od kuchyňské linky.

Odpoledne mi to nedalo a šel jsem se několikrát podívat do kolárny na nabíječku. Vypadalo to OK. Venku před GrandResidencí jsem viděl, že se jedna z obyvatelek se dala do plení plevele na záhonech. Asistoval jí její psík. Eva přišla brzy, bylo vidět, že ji stále trápí migréna. Najedla se a šla do ateliéru. Po návratu však už byla veselá, bolesti se rozplynuly. Dala se do vaření karamelového pudinku, který máme oba rádi. Před sedmou odešla do modřického pěveckého sboru. Domluvili jsme se, že jí přijdu naproti. Po návratu jsem zašel opět do kolárny. Nabíječka svítila červeně, odpojil jsem ji, ve středu se uvidí více.

Nejen o kole v pondělí

2009-05-04T18:08:00.000+02:00

V pondělí ráno jsem se zabýval baterií do elektrokola. Informace o barvě diody je zmatečná. Prodejce mi v e-mailu napsal úplný opak toho, co má v nedokonalém písemném návodu. Zatelefonoval jsem tam, prodavač mi to potvrdil, zelená značí nabití. Pak ovšem nevím, jak něco poznám, když svítí zelená pořád. Prodejce mi ještě napsal omluvu za mylnou informaci, také sdělil některé podrobnosti a navrhl, ať nechám baterii vybít a zkusím znovu nabíjet. Pokud budou problémy trvat, je ochoten mi nabíječku vyměnit.

Jožkovi jsem vrátil klíče a zašel si do kanceláře objednat klíč od kolárny pro sebe. Ještě v průběhu dopoledne mi paní Kučová přinesla tiskopis provozu kolárny k vyplnění a podpisu, jakož i dokumenty potřebné k přihlášení trvalého bydliště. Zavolal jsem panu Kopřivovi, v poledne se stavil a přinesl mi klíč od kolárny, také jsem mu ukázal drobný nedostatek kuchyňských dvířek. Zapsal si požadavek a někdy to provede.

Po poledni jsem jel do Olympie něco koupit, nepochodil jsem ve stánku s výrobou klíčů. Klíče pocházející z Číny nebyli schopni replikovat. Počasí se začalo měnit, obloha se zatáhla. Spěchal jsem domů před blížící se bouřkou. Skutečně se ochladilo, hřmělo a trochu pršelo.

Odpoledne jsem šel na cvičení, začínal jsem sám, pak přišli Burianovi. Lídě však nebylo dobře a zdržela se krátce. Evě také nebylo dobře, na cvičení vůbec nešla, zato odpolední výtvarné techniky nevynechala. Jízda na kole kvůli počasí nebyla možná, snad v úterý.

Víkendový deníček

2009-05-03T19:10:00.000+02:00

V pátek ráno nás přivítalo příjemné počasí. Byl státní svátek, ale program v bazénu se konal. Šel jsem jako první, nikdo tam zpočátku nebyl. Postupně přicházeli další, Eva asi po půlhodině. Burianovi měli návštěvu, nicméně jsme se s Jožkou dohodli na odpolední zkoušce kola.

Odpoledne jsme tedy vyrazili na kolech. Jeli jsme do Přízřenic, pak na cyklistickou stezku. Křižovatka u Olympie je opravdu nepříjemná, dál to jde v pohodě. Elektrokolo se osvědčilo, byl jsem jím na první vyjížďce nadšen. Po návratu jsme s Evou strávili chvíli na balkoně a pak jsme si vyšli na vycházku k mostu přes železnici. Je tam restaurace, poseděli jsme venku pod kaštany. Večer jsem baterii z elektrokola připojil na nabíječku, ale kontrolka svítila zeleně, zdálo se tedy, že nabíjení není třeba.

V sobotu bylo ráno opět krásné letní počasí. Po snídani jsem šel do fitness, Eva se věnovala domácím pracím, asi po půlhodině přišla za mnou posilovat a rozhýbat si klouby.

Po obědě šla spolu s paní Knosovou na církevní slavnost. Když se vrátila, vypravili jsme se do zahradnictví Brabec a koupili jsme zeminu potřebnou k záchraně rostliny Pieris Japonica. Nejen že jí nesvědčilo sluníčko na balkoně, pořád se nechce vzpamatovat. Snad vhodnější půda zabere. U zahradnictví není zastávka na autobus zpět, museli jsme pěšky na zastávku až téměř k Olympii.

V podvečer přijela Evina dcera Iva s manželem a dvěma dětmi, malou Adrianku nám zde zanechali přes noc. Večer jsme šli k bazénu, já především do sauny. Po návratu mě čekaly e-maily od Jožky. Poslal fotky z účasti na otvírání cyklistické sezony. Ujel na kole 59 kilometrů, zřejmě mu zdejší trénink v posilovně prospěl. Fotky jsem přidal do sbírky GrandResidence http://picasaweb.google.com/zdeny2/GrandResidence?authkey=Gv1sRgCJ_-hYzUsrHQVw#

Nedělní ráno bylo krásné, slunné. Po snídani jsem šel do fitness, Eva se věnovala Adriance, během cvičení se stavily a chvíli setrvaly. Nedostaly se totiž zase na zahradu. Zavolali jsme na recepci, aby to dali do pořádku. Na chodbách se seznámila s novými obyvateli GrandResidence. Bydlí v přízemí, paní si postěžovala, že zavlažování zahrady jí stříká na prádlo, také se zmínila, že prý postřiky zahradního rostlinstva způsobily smrt ptactvu.

Odpoledne jela Eva za maminkou a vrátit rodičům děvčátko. Jožka mi půjčil klíče od kolárny, takže jsem si vyjel. Zamířil jsem do Brna a po stezce jsem dojel až k Novým sadům. Cyklistická stezka byla plná výletníků, většina na kolečkových bruslích. Jeli často málo ukázněně, takže to bylo občas nepříjemné. Baterie byla na půl cesty velmi výkonná, potom to citelně pokleslo. Po příjezdu jsem ji vzal na nabití. Zjistil jsem, že zelená dioda značí nabíjení, až zhasne či svítí červeně, je nabito. Stáhl jsem si také další díl PrisonBreak, tedy 4-19.

Cesta pro elektrokolo

2009-04-30T19:41:00.000+02:00

Čtvrteční ráno bylo slunné, ukazoval se krásný den. Byl jsem vzhůru velmi brzy, pomalu jsem snídal a čekal, až odbije osmá hodina. Dříve jsem nechtěl spouštět vysavač.

Po úklidu bytu jsem cestoval do Brna k lékaři. Ještě předtím jsem zanesl nádoby na jídlo na recepci a požádal tam o vyzvednutí oběda. Vrátil jsem se po poledni, rychle jsem se naobědval a zavolal jsem Jožkovi. Měli jsme v plánu cestu do Prostějova, kde se nachází prodejna mající v sortimentu zboží elektrokola. Jela s námi i Lída.

Prodejnu jsme rychle našli, pak nastalo dilema výběru. Konečně jsem se rozhodl. Prodavač mi kolo připravil před prodejnou a já jsem se projel. Bylo to krátké, ale příjemná jízda mě přesvědčila. Jožka také uvažoval o takovém kole, ale představoval si současně sportovní a elektrické kolo, což nešlo moc dohromady.

Kolo se muselo částečně rozložit, pak se nám vešlo do auta. Stavili jsem se ještě chvíli na pěkném prostějovském náměstí, Jožka šel do prodejny kol, Lída a já jsme se uchýlili do cukrárny. Po chvíli jsem venku spatřil Jožku, vyšel jsem ven, abych ho navigoval k našemu stolu. Po občerstvení jsme jeli z města, stavili jsme se v zahradnictví, což Jožka náramně prožíval, zatímco já jsem dění lhostejně pozoroval. Zaznamenal jsem jen, že koupil nějaké sazenice paprik s mytologickými názvy. Cesta do Brna byla poznamenána deštěm a blesky na obloze. Překvapilo mě, jak jsou hlavní dopravní cesty v mizerném stavu, Jožka trefně poznamenal, že je to jako na tankodromu. Do Brna jsme přijeli za deště, spěchali jsme co nejdřív domů. Až déšť ustal, sjeli jsme s naloženým autem ke kolárně, tam jsme kolo zkompletovali. Jožka si také doplnil něco na svém kole. V příštích dnech se musím s novým kolem seznámit, pak si někam vyjedeme.

Vycházka ve středu

2009-04-29T18:11:00.000+02:00

Ve středu ráno byla obloha zatažená, po větru ani památky. Vstávalo se mi hůř jako vždy při změně počasí. Do lepší nálady mě dostala snídaně s výbornými domácími koláčky a parádním pečivem z listového těsta, jímž mě v úterý obdarovala Lída.

V devět hodin jsem šel na cvičení jógy, byl tam jen Jožka, Lída se asi necítila, konečně měla před cestou na rehabilitaci. Cvičení bylo dobré, jen jsem se musel chvíli posadit na míč, už jsem nesnesl některé polohy. Počasí se vyjasnilo, venku bylo docela příjemně.

Eva přišla už v poledne. Počkali jsme na návštěvu dvou kolegů ze zaměstnání, něco nám přivezli. Pozvali jsme je na prohlídku bytu i hlavních míst GrandResidence. Evu potom vzali autem k zahradnictví, já jsem se šel podívat k zastávce Modřická cihelna, abych zjistil případnou možnost cesty na kraj Modřic. Nepochodil jsem. V jedné slibné části se ukázala nakonec divoká skládka odpadů a spatřil jsem tam muže na stavbě malého objektu. Hned se ke mně hrnul. Byl to zřejmě cikán, k tomu se přihnal jeho pes. Choval se však slušně, psa odvolal a řekl, že tam žádná cesta není. Nezbylo než jít pěšky po chodníku až na starý most přes železniční trať v Modřicích a odtud domů. Rychle jsem se převlékl a spěchal do fitness, kde už se tužil Jožka. Do bytu jsem se vrátil takřka s vyplazeným jazykem, měl jsem toho tělocviku za odpoledne už dost.

Vítr stále vane

2009-04-28T18:49:00.000+02:00

V úterý ráno bylo slunečno, ale poryvy větru byly patrné i v bytě. Raději jsem pozavíral dveře, normálně bývají vyklopené na způsob ventilačky. O půl deváté jsem šel na speciální cvičení, byla tam i Lída. Na závěr mi paní Kučová dala list papíru s náčrty několika potřebných cviků. Potom jsem šel do bazénu. Jožka zde měl dobrou náladu a žertoval, přišel i pan Jedlička a vyprávěl mi ve vířivce o svém pestrém životě.

Před jedenáctou jsem šel pro oběd. Po obědě jsem se vypravil na nákup, cesta se mi zdála únavná, všude dopravní ruch, dlouhé čekání na autobus s taškami v ruce, chvílemi silný vítr... Byl jsem rád, když jsem se dostal domů.

Odpoledne mi nějak stávkoval powerbook, nemohl jsem se skoro nikam připojit, nestartoval ani iChat. Byl jsem z toho na rozpacích, problémy s ním nemívám. Nakonec jsem se zeptal přes chat hastrose a pak jsem postupoval podle jeho rady. Při ověření disku i práv jsem na nic nepřišel. Nicméně při té činnosti se powerbook několikrát zapnul a vypnul a tím se sám celkem napravil.

Eva hned po příchodu šla do ateliéru. Šel jsem se tam po chvíli podívat, jak maluje. Byl tam ještě Jožka. Měl jsem několik poznámek k rodícímu se výtvoru, ale byl jsem odkázán jako nekompetentní stranou. Podíval jsem se raději do klubovny na knihy a zdálo se mi, že jsou tam další přírůstky. Opravdu zde máme docela slušnou knihovnu. Než jsem odešel, domluvili jsme se s Jožkou na zítřejší mimořádné cvičení. Také mi dal adresu, abych se podíval na některé trasy zde v Modřicích. Líčil mi, že to jde zvětšit do detailu, ale nešlo to. Později jsem se ještě dozvěděl, že je nutno zaškrtnout volbu v položce Vrstvy mapy. Pak to vypadá lépe, ovšem velikost je daná: http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/ Eva šla večer na zkoušku modřického sboru.

V pondělí do knihovny

2009-04-27T18:14:00.000+02:00

V pondělí ráno bylo slunečno, ale viditelně chladněji. V ranní poště jsem našel pozvánku na Apple sraz Brno. Z toho jsem měl docela radost, dříve jsem se na přípravě těchto srazů podílel, nyní se toho ujímají další. http://superapple.cz/2009/04/prijdte-na-prvni-letosni-apple-sraz-brno-2009/. Doufám, že půjde i Eva, když ji MacMini doma tak svědčí.

Dopoledne jsem trochu uklízel. Zřejmě ze stavby posledních domů sem jde červený prach, který proniká do bytu, což je patrné zvláště za nynějšího větrného počasí. O to akutnější se jeví nutnost vyprání záclon a závěsů. Kdysi koncem loňského roku jsem v budově potkal pana Tekera z firmy Sceptrum, trochu jsme spolu mluvili, vybídl mě, abych mu zavolal, když bude něco potřeba. Zavolal jsem mu tedy. Řekl, že praní textilií nepatří mezi jeho činnost, ale slíbil, že to zjistí a dá mi vědět.

V poledne zase nastal nějaký výpadek internetu. Graficky byl signál viditelný, připojit se však nebylo možno na žádném zařízení. Naštěstí to trvalo jen krátce. Po obědě jsem šel na Městský úřad v Modřicích vyzvednout doklad, současně jsem se stavil v městské knihovně. Docela se mi tam líbilo, přihlásil jsem se a vypůjčil si tři knihy.

Odpoledne bylo cvičení zčásti samostatné, zčásti pod dohledem paní Kučové. Eva to stihla s mírným zpožděním. Po návratu se konečně najedla a šla do výtvarného ateliéru, v podvečer se věnovala balkonovým rostlinkám.

Víkendový deníček

2009-04-26T19:17:00.000+02:00

Sobotní ráno bylo krásné, sluníčko za oknem zářilo slibně. Eva hned ráno vařila, já jsem zašel do obchodu pro brambory na polévku a cestou jsem vyzvedl klíče od fitness. Tam jsme se po deváté hodině vypravili spolu. Burianovi byli v sobotu na cestách.

Po obědě jsme jeli oba na Kociánku. Zajímavé bylo, že řidič v autobuse neměl jízdenky. Cestující, kteří si je chtěli koupit, nechal jet bez lístku. Evina maminka měla radost, že nás vidí pohromadě. Byla tam i Evina dcera Iva s malou Adriankou. Počasí bylo krásné, prošli jsme se kousek po parku a poseděli v tamější kavárně, dá-li se to docela příjemné místo tak nazvat. K dispozici pro občerstvení byl jen automat. Potom jsme pospíchali zpět, abych to stihl v limitu vycházky. S mírným zpožděním se to podařilo.

V neděli ráno jsem trochu zmeškal s Jožkou v sobotu večer přes Skype domluvený čas 8.30. Vstal jsem později, hodil jsem sice sebou, ale když jsem dorazil do posilovny, Burianovi se již pilně činili.

Po obědě jela Eva opět za maminkou. Já jsem zůstal doma, venku bylo sice teplo, ale vál dost silný vítr. Stahoval jsem novou verzi Prison Break 4-18. Trochu je to problém. Ne všechny torrenty z Mininovy zaberou. Ze serverů u nás nestahuji, většinou si z toho provozovatelé udělali byznys a chtějí poplatky. Proti drobnému poplatku bych nic neměl, ale progresivní sazby s limitovaným využitím zavánějí druhem šejdířství.

Zase se ukázal

2009-04-24T20:17:00.000+02:00

V pátek jsme měli zase od rána krásné počasi. Nejdřív jsem si četl informace na internetu, pak jsem zálohoval na powerbooku celý disk. Při této činnosti jsem zcela zapomněl na čas a najednou tu bylo devět hodin. Mrzelo mě, že jsem zmeškal speciální cvičení. Rozhodl jsem se, že si nyní vše budu důsledně zapisovat do Today a iCalu.

Šel jsem potom zrovna k bazénu. Bylo nás tam málo, plavali jsme s Jožkou sami dva, pan Jedlička a Betlaj se usadili ve vířivce. Po dvaceti minutách vyzvala pečovatelka pana Jedličku, aby už opustil vířivku. Je to časová hranice kvůli zdravotním rizikům, což je důležité dodržovat zvláště u starších a nemocných osob. Pan Jedlička se však rozzlobil, nechtěl poslechnout a křičel na paní dost hrubě, dokonce zvolal: "Apage, satanas!" Nevěděl jsem, zda se smát či ho jen odsoudit za hrubost. Bylo to nechutné i směšné současně. Když pan Betlaj odešel z vířivky, zvedl se pan Jedlička také. Šel do bazénu. Tam jsem mu řekl svoje, ovšem nebyla s ním kloudná řeč. Myslím, že by ho měli z kanceláře vyzvat ke slušnosti a také k dodržování pravidel. On se totiž při vstupu do bazénu ani nejde umýt pod sprchu.

Když jsem se vracel, stavil jsem se v kanceláři, abych se paní Kučové omluvil za ranní neúčast. Ona se ale jen smála. Také na to kvůli nějakému jednání zapomněla. Od Jožky jsem se dozvěděl, že i Lída nešla. Takže vše v pořádku.

Odpoledne jsem užíval balkonové pohody, také jsem byl nakupovat. Eva měla sraz s Burianovými, jeli spolu do zahradnictví. V podvečer přijeli s množstvím květin. Pochvalovali si místní zahradnictví Brabec pro jeho sortiment. Na chvíli se k nám Jožka a Lída stavili na kávu. Večer šly obě naše ženušky posedět do restaurace a popovídat si spolu. Přáli jsme jim to.

Další pokus s koloběžkou

2009-04-23T18:07:00.000+02:00

Pokud jsem si minule pochvaloval krásné počasí, tak ve čtvrtek už to nebyla pravda. Ve středu večer sprchlo, ve čtvrtek ráno bylo zataženo a chladněji. Duben se vrátil - takto už jsem to jednou psal. Je pravda, že ještě ve středu to bylo spíše jako v červnu.

Ráno jsem se věnoval domácím pracím, na desátou jsem šel do fitness. Jožka už tam byl, pak já, toť vše. Po chvíli se objevila paní Kučová a sdělila, že kvůli dovoleným musí dnes být na recepci. Po cvičení jsme se předběžně domluvili na odpoledne.

Na internetu jsem našel nabídku zkusit si, jak bych dopadl u státní maturity. Vybral jsem si ukázku testu Český jazyk a literatura (vyšší úroveň). Moc jsem si s tím nehrál, ale dopadl jsem docela dobře, jedna otázka byla zodpovězena mylně. Doporučuji zkusit, viz:

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=635413

V podvečer se Eva vrátila domů. Jožka nám půjčil klíče od kolárny a nabídl, ať se svezeme na jeho mašinkách. Eva si vzala koloběžku, já kolo. Předpokládal jsem po vlastní zkušenosti, že v úvahu připadá jen projížďka v nejbližším okolí. Trochu jsme se projeli, bylo to příjemné, Eva toho opravdu měla dost. Koloběžka sice není moc vidět, ale to napětí...

Deníček ve středu

2009-04-22T19:52:00.000+02:00

Ve středu pokračovalo od rána krásné skoro letní počasí. V devět hodin jsem šel do fitness na cvičení jógy. Stejně jako předešlý den jsem tam cvičil sám. Ani instruktorka paní Trubelíková sama nic nepředváděla, jen dávala pokyny a vysvětlení. Má poraněnou ruku. Výhoda spočívala v tom, že se mohl plně brát ohled na moje potíže. Jožka a Lída byli mimo, jak jsem slyšel, někde u dětí.

V poledne jsem zůstal na oběd v restauraci, neměl jsem potřebu něco nosit domů, ani jsem neměl chuť na jídlo z menu. Byl bych si zašel na terasu jako jiní hosté, ale nemají tam zatím slunečníky, snad jen jeden.

Do powerbooku jsem si dal drobnou aplikaci AirRadar. Je určena pro sledování wi-fi. Vidím přesně kvalitu příjmu a různé informace. Našel mi ještě jednu síť, nevím, komu by tady mohla patřit, snad je to ta z restaurace, i když je to moc daleko a přes mnoho zdí. Je zde slabá, až úplně mizí. Venku se aplikace bude hodit na vyhledávání a vyhodnocení sítí.

Odpoledne jsem jel do Brna, zastavil jsem se za dobrou známou Sašou v prodejně Bontonlandu, pak za známou paní na pedikuru. Když jsem opustil její byt a kráčel po Úvoze, zaslechl jsem volání. Byl to d. o. Fejsak, pravoslavný duchovní. Dlouho jsme se již neviděli. Chvíli jsme povídali a nakonec jsem se dozvěděl, že čeká, až přijede jeho paní s autem. Nabídl mi, že mě svezou, jeli totiž do Modřic. Rád jsem to přijal. Jeli jsme pomalu dopravní zácpou, v Modřicích již bylo lépe, vystoupil jsem na náměstí a poradil jim, jak dál k zahradnictví.

Před GrandResidencí jsem viděl paní Kučovou vystupovat z auta. K tomu, co jsem zmínil dříve v blogu o možnosti vlastního praní v GrandResidenci, řekla, že by to vyšlo dráž než externí zadání. Prý už je objednávka připravena k podpisu. Snad se tedy dočkáme. Ve schránce jsem našel svazek barevných obálek od pana Jedličky. Pospíšil si s tím. Určitě je na něco použiji.

Úterní deníček

2009-04-21T18:30:00.000+02:00

V úterních zprávách jsem se dočetl, že Slunce oproti očekávání je ve fázi klidu. Možnými důsledky se zabývají odborníci. Zrovna tento den by mi to ani nenapadlo, sluníčko svítilo od časného rána.

O půl deváté jsem šel na cvičení k bederní páteři. Paní Kučová se mi věnovala individuálně, Lída se totiž necítila dobře a nepřišla. Cvičitelka mi slíbila nakreslit některé základní cviky, abych je mohl provádět samostatně v posilovně i doma. Potom jsem šel do bazénu. Kombinace těchto dvou aktivit mi subjektivně dodala dobrý pocit a pohodu.

V bazénu jsem slíbil panu Jedličkovi, že se doma podívám po barevném papíru. Skutečně jsem ho našel a po poledni jsem mu ho zanesl. Poslouží mu k výrobě barevných poštovních obálek. Tato tvorba je jeho záliba, pokud najde zajímavý či neobvyklý formát, třeba zahraniční zásilky, použije ho jako předlohu.

Podíval jsem se na Prison Break 4-17. Celkově se mi to zdá už moc nastavované, postavy nabyly zvláštních schopností, pomalu všichni jsou experti na něco a úžasně řeší složité situace, děj se podivně vine, s realitou to už nemá nic společného. Dívám se, abych se dozvěděl, jak to dopadne, konec je zřejmě pořád daleko.

Místo cvičení oslava

2009-04-20T19:16:00.000+02:00

V pondělí byla obloha ráno temná, počasí jako by se měnilo. V průběhu dopoledne však vysvitlo slunko, venku bylo docela příjemně. Na powerbooku jsem si nainstaloval drobnou aplikaci Today. Něco takového znám už z PDA, kde to ovšem zabíralo celý display. Zde je to malé okénko zobrazující položky iCalu na daný den, to jest upomínky a úkoly. Lze je zde zadávat a hned se promítnou v iCalu a z něho synchronizací do iPhone, úkoly ovšem extra přes soft Marka Space. Ikonka aplikace se uhnízdila v horní liště, stačí ji označit kursorem a mám ji k dispozici, nebo ji zase skryji na pozadí. Velmi jednoduché, příjemné, funkční. Dále jsem vyhledával ke stažení 17. díl 4. řady seriálu Prison Break (Útěk z vězení), titulky byly také, takže to už mám nachystané ke zhlédnutí.

Odpoledne bylo velmi příjemně, obloha se vyčistila. Pobýval jsem na balkoně. Všiml jsem si dění na zahradě, prověřovali tam zavlažování, hnojili rostlinstvo apod.

V 15 hodin jsme šli blahopřát k narozeninám paní Knosové. Jožka a Lída, paní Trubelíková, já, později přišla Eva. Příjemné setkání, paní Knosová nás překvapila bohatým pohoštěním. Myslel jsem, že po půlhodince se zvednu a půjdu do cvičení, ale nebylo to možné. Povídali jsem si o všem možném, i o dění v GrandResidenci. Všem vadí otálení s praním záclon a závěsů. Myslím, že pokud je to příliš nákladná záležitost, mohla by GrandResidence zakoupit velkou pračku, umístit ji někde a prát vlastními silami. O žaluziích ani nemluvě, to by bylo nejlepší řešení.

Na fotografii je oslavenkyně paní Knosová vpravo.

Víkendový deníček

2009-04-19T19:38:00.000+02:00

Sobota patřila našemu osobnímu životu. O tom zde nechci psát. Jen že naši milí sousedé Burianovi nás provázeli. V poledne jsme se stavili na oběd v Porta da Terra. Ačkoliv jsem stůl měl objednaný dlouho dopředu a v pátek jsem objednávku upřesňoval, nachystali stůl jen pro dvě osoby. Toto byl jen detail stejně jako chybějící ubrousky. Méně příjemné bylo dlouhé čekání na obsloužení, nicméně nikam jsme nespěchali. Při bližším zkoumání jsem pak zaznamenal i nesrovnalost v účtu. Hlavně že jídlo bylo dobré.

Odpoledne se Eva zabývala rostlinou Pieris japonica. Nějak jí to na balkonu nesvědčilo. Vyhledal jsem informace a zjistil jsem, že jí škodí pobyt na slunci. Příčina byla objasněna, rostlinu jsme přemístili do bytu. Při vaření se nám podařilo vyhodit pojistky. Prostě trouba a remoska současně zapnuté jsou pro jistič moc velká zátěž.

V neděli ráno Eva odešla na celý den pryč, nejdříve zpívat do zábrdovického sboru, pak k Veronice a odpoledne za maminkou. Na skype se mi ozval Jožka, dohodli jsme se na cvičení v devět hodin. Doma jsem pak skládal lavici na balkon. Plasty byly místy pokroucené, snad to bude držet pohromadě. Věnoval jsem se také aktualizaci software na Mac minim. Přesvědčil jsem se, že jak nové Safari 4, tak nové iTunes 8.1 zde fungují dobře narozdíl od powerbooku.

Odpoledne jsem jel na vycházku spojenou s menším nákupem. Počasí bylo příjemné, sice dost mraků, ale teplo a slunce svítilo dostatečně. Potěšil mě také poslech opery Fra Diavolo od D. F. E. Aubera, kterou jsem objevil v programu rádia. Nikdy dříve jsem se k ní nedostal.

Duben se vrací

2009-04-17T18:57:00.000+02:00

V pátek ráno bylo slunečno, ale brzy se zatáhlo, počasí se měnilo. Ráno jsem spěchal do obchodu pro mléko, v půl deváté jsme s Lídou pod dohledem paní Kučové cvičili sérii cviků vhodných pro bederní páteř. Toto je opravdu moc dobré. Po návratu domů se ozvala zásilková služba PPL, rychle jsem se převlékl a běžel pro zásilku. Jde plastovou lavici s úložným prostorem, je určena na balkon. Nejdřív se musí smontovat, to si nechám na neděli nebo příští týden. Po deváté jsme šli spolu plavat. Před polednem jsem zašel pro oběd, který nám stačil pro oba dva. Eva se už od rána věnovala pečení koláčků.

Odpoledne přišla Lída pomoci Evě s pečením, Jožka hlídal doma holčičku, já jsem zajel do Olympie. Venku bylo zataženo, poprchalo, později zase trochu svítilo slunce, takže zase máme typický duben. Když jsem se vrátil po třetí hodině, byly s pečením hotovy. Ochutnal jsem hned, moc dobré. Lída přinesla DVD s cvičením Pilates, o tom jsme totiž ráno mluvili s paní Kučovou. Podívali jsme se na to, Eva zkoušela podle videa cvičit.

Na fotografii je Lída s malou na klíně v domácí pohodě.

Po létech na koloběžce

2009-04-16T18:59:00.000+02:00

Krásné počasí pokračovalo i ve čtvrtek. Ráno jsem si mj. přečetl zajímavou informaci o tom, že se týmu vědců podařilo ve vzorcích prachu, odebraném po zřícení věží WTC 11. září 2001, prokázat zbytky materiálu termitového stupně v podobě nanomateriálu. V podstatě to vypadá na výbušninu s řezací schopností u kovových materiálů. Bylo to oponováno a publikováno ve vědeckém časopise. Je (nebo spíš není) divné, že v našich oficiálních zprávách o tom není ani zmínka.

V devět jsem šel cvičit, tentokrát přišel i Jožka, v průběhu se stavila i Lída s malým děvčátkem, které mají na opatrování. S Jožkou jsme se dohodli na odpoledním programu s kolem a koloběžkami.

Po obědě jsem jel do Komárova na nákup. Cestou jsem si všiml, jak se za pár dní proměnila příroda, všude svěží jarní zeleň a mnoho květů.

O půl páté jsem čekal dole, ale pak vyšlo najevo, že vstup do kolárny je povolen jen zvenku. Upravili jsme koloběžku a zkušebně jsem se projel, pak i na kole. Jožka navrhl okruh do Přízřenic a odtud na stezku. Vyrazili jsme, na mostě jsme se po přestávce vraceli zpět nejkratší cestou, která ústí u zahradnictví Brabec. Po ní jsem jel chvilku na kole, pak jsem zase přesedl na koloběžku, v Modřicích po náměstí nahoru jsem šel pěšky. Zbytek cesty od radnice až ke GrandResidenci jsem opět jel. Moje dojmy byly trochu rozpačité, přece jen jezdit na koloběžce se mi moc nezdá. Navíc byla to pěkná fuška, už bych to na takové trase nezkoušel. Hodí se to nejspíš na krátké vzdálenosti po rovině nebo z kopce. Na kole by to však byla pohoda, ikdyž byl odpoledne na stezce dost velký provoz.

Ve středu doma

2009-04-15T18:19:00.000+02:00

Krásné počasí nás provázelo i ve středu, takže už doufám, že to vydrží i na víkend. Ráno jsem si pročítal zprávy a mimo jiné jsem četl článek na aktualne.cz o srovnání bankovních poplatků. O velkých bankovních poplatcích u nás byla velká veřejná diskuse už dříve a od té doby se stojaté vody pohnuly, i když ceny poplatků v průměru zase vzrostly. Proto článek upozorňuje, že i zde jsou už banky bez poplatků, ale lidé toho moc nevyužívaji. Jsou nejspíš pohodlní či neschopní myslet, hledají spíš důvody proti a raději platí nesmyslné poplatky, srovnatelné s poplatky za různé půjčky. Nejdojemnější pak je, když nějaký diskutující pod článkem tvrdí, že jsou to hlavně lidé kolem šedesátky, ti prý s internetem moc nekamarádí. Moje zkušenost mi říká, že mnozí lidé mnohem mladší než já mají IT představy spojené nanejvýš s PC s Windows a orientují se hlavně na seznam.cz.

V devět hodin jsem šel k posilovně. Nebyl jsem si jistý, zda se cvičení jógy bude konat. V úvaze bylo i to, že paní Trubelíková to povede, aniž sama bude cvičit kvůli poranění ruky. Nikdo však dole nebyl, vyzvedl jsem si tedy klíče na recepci a pak jsem se věnoval obvyklému cvičení, které mám stejně raději.

V jedenáct jsem šel pro oběd a do lékárny. Cestou jsem se seznámil s paní Horákovou. Bude zde bydlet za měsíc ve druhém patře. V restauraci jsem se zeptal na terasu. Bude prý k dispozici hostům ve čtvrtek se vším všudy, to jest zvětšená a se slunečníky.

Odpoledne jsem zůstal doma. Všiml jsem si, snad vůbec poprvé, pohybu na zahradě souvisejícího s návštěvami, byly to hlavně děti. I Lída se zde procházela s malým děvčátkem.

Úterý po svátcích

2009-04-14T19:12:00.000+02:00

I v úterý ráno trvalo krásné počasí. Po snídani jsem se začal chystat na cvičení a bazén. Zavolala však paní Kučová, že speciální cvičení dnes odpadá. Paní pečovatelka jela s klientem k lékaři, takže paní Kučová neměla čas kvůli službě u bazénu. Tam se nás sešlo zase méně, někteří byli nemocní, někteří chodí později. Paní Knosová nás a Burianovy pozvala na příští pondělí na posezení u příležitosti svých narozenin. Lída si stěžovala na bolesti krční páteře. Jožka přislíbil, že brzy vytáhne ven kolo, ba lákal mě na koloběžky, které ještě zůstaly zde v kolárně. Kdyby to bylo někde stranou beze svědků, tak klidně.

Po obědě jsem louskal ořechy, podařilo se mi to ukončit, s úlevou jsem skořápky vyhodil do odpadu. Zavolali mi z firmy Kamena, že provedli úpravu náhrobního kamene a chtěli, abych zaplatil, a to v hotovosti. Zajel jsem tedy odpoledne zprvu na hřbitov, pak zaplatit do Kameny a tramvají dvojkou jsem jel pár zastávek zpět do Modřic.

Eva se vrátila ze zaměstnání celkem brzy. Věnovala se domácím pracím a kytičkám, v podvečer pospíchala na zkoušku modřického pěvěckého sboru. Jsem zvědav, jak jí to ve dvou sborech současně půjde. Ze zkoušky na modřické radnici mi napsala, abych jí přišel naproti. Její přítelkyně se totiž dostavila na kole, takže by musela nazpět sama.

Velikonoční deníček

2009-04-13T18:47:00.000+02:00

V sobotu od rána bylo opět krásné slunečné počasí, a tak to vydrželo po celé svátky. Eva se vypravila do Brna pro maminku, já jsem odešel do posilovny. Nezapomněl jsem tentokrát ani sluchátka, tak jsem si jednotvárné cviky mohl zpříjemnit poslechem hudby.

Před polednem přijely Eva s maminkou. Maminka žije už dlouhou dobu v Domově pro seniory Kociánka, má šestaosmdesát let. Je tam zvyklá, zvláště tamější veliká a členitá zahrada je velmi vhodná na procházky, na návštěvy, mnohé stromy plodí ovoce a ořechy. Celkové interiéry jsou velké a členité, takže i při špatném počasí je zde možnost pohybu a vyhledání vhodného místa k posezení. Pokoje pro klienty jsou však maličké a minimálně pro dvě osoby, což je největší závada. Maminka ráda povídá, vzpomínala na dětství na Valašsku, ve 14 letech šla do služby k německému sedlákovi v Osoblaze. Zažila tam i obsazení Sudet, ale vzpomínala v dobrém. Přinesla mi drobné dárky, mj. upletla pouzdro pro zavěšení iPhone kolem krku, což se bude hodit v posilovně.

Odpoledne si obě vyšly na procházku po GrandResidenci. Zkazil ji vstup do zahrady. Prostě nebylo možno tam vstoupit, protože nazpět by se nedostaly. Po reklamaci na recepci to bylo později napraveno. Večer šly do kostela v Modřicích, když se vrátily, maminka byla trochu zmatená, nemohla najít klíče, prý je ztratila. Uklidňovali jsme ji, že o nic nejde, jistě je nechala na Kociánce.

V neděli ráno Eva s maminkou odjely do kostela v Zábrdovicích. Eva tam zase zpívala ve sboru. Potom jely k Evině dceři Veronice. Mamince se v GrandResidenci velmi líbilo, ale bydlet by zde nechtěla, cítí se na Kociánce doma.

Já jsem zprvu trochu uklízel, pak jsem šel do fitness vybaven punčochovým pouzdrem pro iPhone. Při cvičení se osvědčilo. Doma jsem pak při šálku kávy pročítal zprávy na internetu. Po obědě jsem vyrazil na procházku, abych trochu obhlédl terén. Venku bylo příjemně, chtělo by to delší výlet.

Eva se vrátila v podvečer. Dozvěděl jsem se mimo jiné, že maminka klíče po návratu našla. Eva barvila velikonoční vejce, potom mě přesvědčila k domácímu cvičení. Nakonec jsme oba zamířili do wellness, Eva do bazénu, já do sauny.

V pondělí ráno jsem pomlázkou obšťastnil Evu, po deváté jsem zavolal Jožkovi. Za chvíli přišel, také vyplatil Evu a šli jsme o patro níž. Paní Trubelíková doma kupodivu nebyla, zato paní Knosová nás přijala, po velikonoční ceremonii jsme si na chvilku sedli. Skončili jsme u Burianů, kde jsem našel nejen Lídu, ale i jejich půvabná dívčí dvojčata. Chvíli jsme zase poseděli, Jožka zavolal také Evu, aby přišla. Několik skleniček alkoholu jsem již na sobě pocítil. Obdržel jsem i několik vajec, čokoládu a stužky na pomlázku. Nebýt Jožky, nenapadlo by mi to podniknout, jsem městský člověk, dávno tomu již vzdálený. Až se divím, k čemu ještě dnes mohu přijít.

Odpoledne jsme šli na vycházku k náhonu směrem k Přízřenicím. Bylo to málo schůdné, obrázek z dětství jsem znovu nezpřítomnil. Mokřiny, staré dřevo, křoviny, traviny, spousty plastových odpadů... Kdysi jako děti jsme zde volně pobíhali, nyní se lze těžko prodrat. Obrázek je ten nejlepší, jaký jsem mohl vybrat.

Po návratu jsme se kochali pohodou na balkoně. V podvečer jsme si zašli do posilovny a Eva potom ještě do bazénu. Svátky jsme prožili v klidu a pohodě.

Na Velký pátek

2009-04-10T16:54:00.001+02:00

Velkopáteční ráno bylo společné, Eva si totiž vzala dovolenou. Venku bylo stále pěkně, jen vítr byl občas silnější. O půl deváté jsme šli na speciální cvičení k bederní páteři, odtud pak do bazénu. Účast byla slabší, ve vířivce jsem se posléze setkal s pp. Betlajem a Jedličkou. Vyslechl jsem od nich leccos, oba jsou názoru, že mají povídání na sepsání celé knihy. Doma se dala Eva do vaření na zítra, pozvala maminku, musela si vše připravit. Já jsem zašel pro oběd do restaurace, bohatě nám stačil, Eva totiž navíc držela půst.

Po obědě jsem se vypravil do města, v Alze jsem si objednal CyberClean, čisticí plastickou hmotu na klávesnice a pod., a také koupit něco, co Evě chybělo v kuchyni. Po cestě jsem si všiml, že příroda je již skutečně jarní, rašící zeleň, květy... V Alze se mi líbí způsob placení v hotovosti. Mají tam vkladomat. Zákazník na dotykovém displayi prstem naťuká číslo zakázky, dozví se, zda je připravena k odebrání, a může do otvoru vložit bankovky, automat mu vrátí zpět, co bylo zaplaceno navíc.

Cesta zpět byla zdlouhavá, ven vyjížděly dlouhé kolony aut, silnice byla dost blokovaná až do Komárova. Doma mě Eva překvapila čerstvě upečenými koláči. V podvečer odešla do kostela.

V okrasné zahradě GrandResidence také rozkvetl keř magnolie. Sešel jsem dolů a vůbec poprvé jsem vstoupil do této zahrady, abych květy vyfotografoval.

Letní den v dubnu

2009-04-09T18:22:00.000+02:00

Dnes ráno začal den opět letně, v poledne bylo úplné vedro. Nejdříve jsem se věnoval domácím pracím, na desátou jsem šel do fitness. Chvilku jsem čekal, přišla paní Kučová a odemkla posilovnu. Dohodli jsme se, že začnu sám, a až nás bude víc, můžeme si vyžádat cvičení na žíněnkách. Nikdo jiný však nepřišel. Když jsem odcházel, někdo mi zamkl venkovní dveře od haly před posilovnou. Musel jsem počkat na vysvobození. Doma jsem potom upravil umístění balkonového nábytku a připevnil jsem slunečník na zábradlí. Takto se dalo sedět i v poledne venku.

Burianovi měli návštěvu, Jožka vyrazil s chlapci ven na koloběžkách. To dokumenuje také přímo letní snímek, který mi poslal e-mailem. Rozhodl jsem se ho vložit do blogu.

Odpoledne jsem trávil zprvu na balkoně, kde jsem pod slunečníkem louskal ořechy. Potom jsem šel do obchodu ke Štěpánkům, ale paní zrovna dala na dveře ceduli Přijdu hned a chystala se odejít. Sdělila mi, že dítko se probudilo a ona ho jde zkontrolovat. Za pět minut bude prý zpět. Usadil jsem se na plastové židli před obchodem. Když paní přišla, zeptal jsem se jí, jak se o situaci dítěte dozvěděla. Odpověděla mi, že má, pokud jsem to správně pochopil, automatickou chůvu, která funguje na dost velkou vzdálenost. Ta jí dá patřičné echo. Dobré řešení. Potom jsem ještě zajel koupit maso do Hypernovy, ale cítil jsem se unavený a spěchal jsem brzy domů. Navíc tam už zdražili Becherovku, kterou nabízeli před pár dny za dobrou cenu, zkrátka kdo zaváhá...

V podvečer jsem se usadil opět v lodžii. Když jsem se chvíli díval dolů a všímal jsem si okolních lodžií, spatřil jsem na některých pobíhat psy. Jeden z nich občurával nábytek, opravdu skvělá věc chovat zde psa v bytě. Když jsem pak ještě sešel dolů, potkal jsem ve dveřích pana Kalouse. Zmínil se, že má problém. Ozvala se prý rána a přestala mu svítit světla, pojistky se zdály být v pořádku. Ujistil jsem ho, že se nápravy dočká, nahlásí-li to na recepci.

Středa spíš pracovní než sváteční

2009-04-08T20:53:00.000+02:00

Ráno bylo opět příjemné počasí, mluvili jsme o tom spolu, protože Eva zůstala doma. Ráno volal Jožka, že cvičení jógy odpadá, protože paní Trubelíková upadla a poranila si ruku, musela do nemocnice. To byla smutná zpráva. V telefonu zpravidla dost špatně rozumím, takže i tentokrát jsem neslyšel, že je náhradní cvičení. To mě mrzelo, nevynechal bych ho. Místo toho jsem zašel do obchodu s domácími potřebami nedaleko odsud a koupil tam háčky pro chystaný věšák. Eva se věnovala domácnosti, potom jela do Hornbachu koupit něco pro své rostlinky. Potom se stavil Jožka a začal se zabývat sestavováním věšáku. Nevzal si některé pomůcky, takže se s tím dost nalopotil, než se odebral na oběd.

Po obědě se konala schůzka ve výtvarném ateliéru s účastí Eva, paní Trubelíková, Jožka. Zdálo se mi, že jim to trvá dlouho, potom se konečně objevili ve dveřích Jožka a Eva. Dohodli jsme se na setkání ve čtyři hodiny. Eva nachystala zatím pohoštění. Ve čtyři odpoledne skutečně přišli, popřáli mi, Lída se usadila v pokoji, já s Jožkou, ten především, jsme se stále zabývali v předsíni věšákem. Kolem šesté jsme byli hotovi a mohli se spolu všichni posadit v pokoji a občerstvit se. Strávili jsme spolu příjemný večer.

Na stránkách GrandResidence v oddíle Napsali o nás je tento odkaz: www.hornich10000.cz/interHammer2009.pdf

Mimo jiné jsem se zde něco dozvěděl o pánovi bydlícím v sousedním bytě. Znal jsem ho dosud jen od vidění.

Rušné úterní odpoledne

2009-04-07T22:12:00.000+02:00

Úterní ráno se rozvilo opět do krásného dne. S mírným zpožděním jsem spěchal na půl devátou na cvičení týkající se bederní páteře. Lída i paní Kučová již čekaly. Zdržel mě film na google.com, který upoutal můj zájem až do konce. Cvičení bylo velmi dobré, zjišťuji, kolik svalů mám zanedbaných a zkrácených, doufám ve zlepšení. Potom jsem zamířil do bazénu a vířivky.

Během dopoledne jsem se seznámil s p. Kalousem. Bydlí na stejném podlaží, ale zatím ho nebylo vidět. Zůstává ještě ve svém domku a zde si to chystá do budoucna. Pak jsem si vyzvedl oběd, přitom jsem potkal pana Jedličku. Chtěl se podívat na síťové dveře, pozval jsem ho tedy na návštěvu. V poledne se ohlásil a za chvíli přišel. Poseděli jsme při skleničce fernetu, prohlédl si dveře a celý byt, myslím, že jsem ho přesvědčil, aby si také objednal obědy v Porta da Terra. Výběr z několika čerstvě uvařených jídel by pro něho bylo lepší řešení než jíst stále ohřívané stejné pokrmy.

Odpoledne jsem jel do Brna pro poštu, také jsem nakupoval, mimo jiné bílá vejce u Štěpánků. Ty jsem potom nesl domů na platu v ruce a při otvírání dveří moc nechybělo k nehodě. Naštěstí jsem to ustál. Na chodbě jsem našel naskládaný dřevěný materiál. Hned jsem pochopil - Jožka nakoupil dřevo na výrobu věšáku do předsíně. Zavolal jsem mu, za chvíli se stavil, popsal potíže s nákupem a dali jsme se do úpravy dřeva zažehlováním pásky na hrubé části. Potom jsme se vypravili autem do Ikey, tam jsem koupil slunečník na balkon a sušák na prádlo. Výběr slunečníků byl omezený, já jsem si s tím hlavu nelámal a vzal jsem něco, Jožka s Lídou, která tam dorazila z města autobusem, se rozhodli s koupí ještě počkat. Po menším, nicméně dost dlouhém nákupu v Hypernově jsme jeli zpět.

Eva byla nacvičovat ve sboru, vracela se domů tramvají, tak jsem zase spěchal na zastávku, aby nemusela jít večer sama domů. Přišel jsem, zrovna když vystoupila z tramvaje. Její přání v předvečer narozenin mě potěšilo a spravilo mi náladu. Odpoledne bylo dost rušné.

Budou bílá vejce a zelené pivo?

2009-04-06T18:10:00.001+02:00

Pondělní probouzení bylo zpestřeno zvuky alarmu asi ve čtyři ráno. Později jsem se dozvěděl, že to zase byla kuchyňská záležitost, ovšem v hotelové části, kde jsou ubytování třeba hosté z firem s 24hodinovou službou. Tím se vysvětluje hodina činu. Dopoledne bylo pěkně, obloha s oparem, přes který se dral sluneční svit, venku teplo. Věnoval jsem se domácím pracím. Pak jsem zašel do Porta da Terra za paní Schäfferovou a zaplatil jsem za obědy na tento měsíc. Pokud zvolím jiný pokrm, doplatím rozdíl, rozhodl jsem se, že to vždy vyřídím na místě, možný je i jný typ pozdějšího vyúčtování.

Před polednem jsem si zašel pro oběd, po dvanácté už přijel pán s montáží síťových dveří. Jak to dokončil, vše jsem uklidil a usadil se na balkoně. Prostředí této pohodičky vidíte na snímku. Mezitím se vrátila Eva a šli jsme do fitness. Cvičili jsme v obvyklé čtveřici, kromě Jožky my ostatní i na žíněnkách speciální cviky pod vedením paní Kučové.

Po návratu jsem šel ke do obchodu ke Štěpánkům, Eva chtěla bílá vajíčka. Díval jsem se po nich i naposledy v Hypernově. Vajec mraky, bílá žádná. To mi připadlo divné, nikdy jsem se ovšem nad barvou skořápek nezamýšlel. Paní Štěpánková sdělila, že u nich určitě budou. V úterý se poptám. Velikonoce se blíží, Evu zajímají bílá vejce, mě spíš zelené pivo. Na internetu jsem Porta da Terra jako restaurant nabízející tento produkt na Zelený čtvrtek nenašel. Škoda.